Parkové jezírko nedaleko našeho bydliště v posledních letech procházelo podobným vývojem, jako většina veřejných statků: Chátralo a upadalo. Zimní holomrazy zdecimovaly živé ploty, horká léta upila většinu vody. Starší manžele, kteří kdysi o jezírko a jeho okolí pečovali, někam odvál čas (Možná že odcházíme). Proto jsme byli velmi rádi, když na podzim roku 2004 místní radnice uvolnila nějaké prostředky a jezírko začalo dostávat novou tvář.
Stavební firma vybrala bahno ze dna, zbourala zvětralou cihlovou zídku po obvodu jezírka a nahradila ji kruhem, poskládaným z lomového kamene. Hezký nápad, návrat k přírodě, říkali jsme si. A trochu jsme se těšili, že v rámci opravy se třeba také chudáci pelikáni, poškození před dvěma lety vandaly (Naštěstí některé sochy přežily), dočkají nových zobáků. Chyba lávky. Po pár dnech stavební dělníci někam zmizeli, zanechali jezírko prázdné a jen napůl vyčištěné, obvodovou zídku nezpevněnou.
Jako sněhulák u kamen rozpadala se kamenná zídka pod rukama nenechavých vadalů. Navíc, takový kámen je pro lecjakého "balvana" výzvou: Do čeho se tím dá praštit? Co se dá pádnou vahou rozbít? Třeba…
Tušíte správně. Chudáci pelikáni přišli o doslova o krk. Z kdysi milé ozdoby zbyla je masivní torza, která se už nedají ani rozbít, ani ukrást. Z jezírka je prázdná louže a z kamenné zídky rozházená halda. Vlastně se nic nestalo, jen jedno hezké místo vzalo za své. A blbost lidská slaví další triumf.
Jda denně do práce, míjím torzo telefonní budky, koše na odpadky vyvrácené i s betonovým soklem, vytlučenou autobusovou zastávku (pravidelně opravovanou - poločas rozpadu 1 týden). A míjím také čtyři zbrusu nová nablýskaná kasina. Proč roním slzu nad malichernostmi, zeptají se mnozí (zvlášť ti, kteří blikavou reklamu herny považují za důkaz vyspělosti a bohatství). Protože stav veřejného prostoru je také určitá forma "zprávy o stavu společnosti". Když nepřežívá ani to užitečné, jak má přežít to, co je jenom hezké? A co vlastně nakonec přežije? A kdo…
Naštěstí některé sochy……… Přežily? Přežijí? Přežijeme?
Stalo se smutnou tradicí, v podobných příbězích pokračovat.
Zřejmě v rámci úklidu byly z rybníčka odstraněny i poslední zbytky kdysi tak hezké sochy. Zůstal zde jen opuštěný prázdný podstavec, kus holého betonu. "Sousoší pelikánů umístěné v přírodním jezírku uprostřed sídliště Ďáblice od autora J. Černocha." zůstává jen už jen položkou v mapách a při další aktualizaci zmizí i tam.