Naštěstí některé sochy přežily

Nejsme úplně nejmladší a tak jsme zažili několik období bourání soch z „ideových důvodů“. Případně jejich natírání pastelovými barvami podle politického vyznání natěrače. Pachatelé se vesměs tvářili vznešeně a oháněli se vznešenými řečmi. Blbost lidská přitom jásala a v skrytu slavila své triumfy.

Naštěstí některé sochy přežily.

Poslední dobou je aktuální jiná forma „obrazoborectví“ - co vidíš, to rozbij. Lampu, lavičku nebo telefonní budku - co přijde pod ruku. Ani ideové důvody si už netřeba vymýšlet, stejně žádná myšlenka by o takovou hlavu nezavadila. Máš pocit, že jsi bit? Tak bij.

Naštěstí některé sochy přežily.

Nedaleko od místa, kde bydlíme, je malý zahradní rybníček a v něm kamenné hnízdo s kamenými pelikány. Už pár desítek let tam sedí, v zimě opuštěni na holém betonovém soklu, v létě v husté zeleni sotva viditelní, jako opravdoví ptáci. Dlouho nikomu nepřekáželi a mnohým přinášeli trochu tiché, nenápadné radosti. Dlouho, dlouho, až do minulého týdně, kdy je někdo rozbil. Jen tak. Proč ne, že.

Naštěstí některé sochy přežily.

Zatím…

Kliknutím se náhled zvětší.
-1
-2
-3
-4
Jirka, 28.2.2003
Pokračování po dvou letech - Přežily? Přežijí? Přežijeme?
Další články na podobné téma - Dušičková, Žáby na prameni a Nekončící příběh pelikánů