O žabách na prameni

Ti hnědozelení bezocasí obojživelníci bývají neprávem osočováni, že sezením na prameni obírají lidstvo o nějaký důležitý zdroj, zpravidla vodní. Opravdu neprávem, o většinu zdrojů všeho druhu se lidstvo obírá samo, přesněji někteří jeho představitelé obírají ty ostatní. A nemusí se jednat jen o krádež či zpronevěru.

Jedna žába seděla na prameni i na sídlišti, kde bydlíme. Ten pramen (původně fontánku) už jí před časem sebrali, inu voda je drahá. A tak jen tiše seděla na okraji zaneseného bazénku mezi keři tújí a dělala okolní prostředí trochu hezčí. Byla bronzová a to se jí asi stalo osudným. Nějaká jiná „žába na prameni“ ji prostě sebrala a nejspíš chtěla zpeněžit ve šrotu. Naštěstí (podle místních novin), nebyla z masivního kovu, ale z plechu vylitého betonem, a tak ji zloději pohodili do křoví. Snad se po tom dobrodružství zotavuje někde v depozitáři, na svém místě ale chybí.

Ano, chybí. Co to je proti chybějícím miliardám ve státním rozpočtu, ptáte se jistě. Jenže i ta trocha krásy patří mezi důležité zdroje, přestože se do HDP nezapočítává. A všudypřítomní vandalové a kazisvěti tento zdroj blokují. A to nepočítám škody finančně vyčíslitelné, to udělají přesněji jiní.

Vandalové jsou asi procentuálně malá skupinka, výsledky její činnosti jsou ale zatraceně vidět. Kromě materiálních škod také otravují vzduch a blokují tu trochu krásy, v uspěchaném velkoměstě tak potřebnou. Inu, žáby na prameni…