Chvála paneláků

Pojem „panelák” je v posledních pár letech jen zřídka vnímán jinak, než pejorativně. Kritikové jim zazlívají téměř cokoliv, nezdravě suchým vzduchem počínaje a kriminalitou mládeže konče. Jejich hanlivá slova bývají opřena o nevyvratitelné argumenty, jenom občas míří tak trochu do prázdna a hlavně – nenabízejí žádnou alternativu.
Paneláky

Co je vlastně obsahem většiny kritik ?

To vše je samozřejmě v mnoha případech pravda. Jenže jednak ne ve všech případech, jednak to není charakteristické pouze pro paneláky, ale pro hromadné (nájemní) bydlení obecně. Obrovská sídliště pouze existující problémy koncentrovala, vyhrotila (ostatně nejinak je tomu se psy, cyklisty, individuální automobilovou dopravou atp.). Týká se to především problémů kolem hromadného bydlení obecně, ty nesouvisejí se stavební technologií a příliš ani s vlastnickou formou bydlení.

Pokusím se o trochu systematický pohled:

Tím nechci říct, že paneláková sídliště jsou rájem na zemi a nemají chybu, nejsou ale ani hodna šmahem zatracení. Domy, zvlášť ty starší, samozřejmě potřebují důkladnou údržbu. Ale zlidštění sídlišť spočívá v něčem jiném a často ani ne tak nákladném. Například všechna drobná vybavenost (lavičky, vybavení hřišť, kašny a jiná drobná architektura) byly zpravidla místo oprav prostě zrušeny a nahrazeny komerčními hernami, je to tak přece jednodušší. Kdo by platil několik tisíc měsíčně za vodu do kašny, kterou vlastně nikdo nechce? Jak obhájit takový výdaj před kritiky (kterých je vždycky dost), jaký přinese zisk? Že podobné detaily tvoří domov a že domov je zpravidla místo, k němuž máme vztah, a proto o něj pečujeme, že domov je také místem, které tvoří nás? Tyto pravdy se na peníze sice převést dají, ale proč si tím komplikovat ten pěkný přehledný černobílý (pardon šedivý) svět?

Jirka, 2001, aktualizace 2002 a 2003
Kliknutím se náhled zvětší.

Dopis paní Vlaďky

Na náš e-mail přišel dopis od paní Vlaďky, ve kterém reaguje na předchozí článek. Uvádíme jej zde (s jejím souhlasem) v plném znění.
Díky za článek o panelácích, Jirko.

Taky nás už přestává bavit to neustálé omílání, že paneláky budou jen pro občany druhé nebo třetí kategorie. Nejsme takoví a nebudeme jimi. V paneláku bydlí například i současný rektor Univerzity Karlovy - vzdělaný a inteligentní pán, bydlí tam i výtvarníci, herci, lékaři, vědci, podnikatelé. Příklady z našeho šestipatrového panelového domu mohu jmenovat dál.

Prosek býval postrachem pražských sídlišť - dnes má jiný zvuk. Opravuje se, zelení přímo hýří a jak se tam dýchá a žije - přijďte se přesvědčit. Už to taky není jen noclehárna, kolem vznikly takové komerční zóny, že některé části Prahy by mohly závidět. Takové „podnikatelské baroko“, oč je na tom lépe? Domy jsou na sebe nalepeny, vlastně je to panelák rozložený do roviny, obehnané vysokou zdí, aby měly pocit soukromí. Směšné.

A co se týká řadových domků, už dnes se pozitivně mezi stavaři ví, že dělicí příčky mezi domy se musejí stavět zásadně z betonových tvárnic, aby se zamezilo průniku hlučnosti z jednoho domku do druhého. Tak vida.

V našem paneláku - pravda, máme 4 + 1, o sobě, co se hluku týče, nevíme. Někdy mám pocit, že v tomto smyslu by více bylo lepší. Jsme však už takový tichý dům.

I já říkám - nehaňme paneláky, nejsou dokonalé, ale jsou naše. Spíše než haněním se každý musí o ně starat. Je to přece jen střecha nad hlavou.

Zdraví Vlaďka.

říjen 2001