|
Současné Dobré zprávy a Trochu novější Dobré zprávy (2005 - 2009)
|
| |
|
Pošlete nám Vaši dobrou zprávu.
|
| |
|
Odpadová dobrá zpráva |
|
|
Po mnoha měsících zvítězil zdravý rozum. V místě, kde bydlíme, přestaly odvážet odpadky
pražské služby (které k nám mimochodem jezdily přes celé město a neustále s nimi byly
nějaké problémy) a opět pracuje místní firma, která to má na naše sídliště asi kilometr, a proto
dokázala být v minulosti velmi operativní a přijet navíc třeba i mezi svátky.
|
| |
|
|
S poctivostí nejdál doběhneš |
|
|
Šla jsem onehdy v parném ránu nakoupit. Lhostejný, únavný, uvedřený den. Najednou vyběhla
z lékárny přede mnou paní v bílém plášti – asi magistra a volala na nějakou zákaznici: „Paní,
vraťte se, zapomněla jste si tady peněženku!" Zákaznice se otočila a urychleným klusem
pádila zpět do lékárny. Dvě dámy jdoucí přede mnou to komentovaly: „…ta je ale poctivá, to
už se dneska nevidí…" Jenže ono se vidí ledacos, pokud ovšem stojíme o to, nevidět svět jen
z jedné strany. Tak se dobře dívejte!!!
|
| |
|
|
Řepora žije! |
|
|
Čtete dobrou zprávu z budoucnosti. Středověké městečko
Řepora (bývalá Tuležim)
žije dál,
pro potěchu hravým a poučení zvídavým. Zákeřný a zbabělý útok ze zálohy
sice nadělal velkou škodu, ale obyvatele nezlomil.
Proč z budoucnosti? Sám nevím, jestli to tak dobře dopadne. Požár, který někdo založil
v noci z neděle 15.6. na pondělí 16.6.2003 zničil podle novinových zpráv značnou část
tohoto skanzenu středověku. Nebyla to simulovaná bitva s vycvičenými šermíři
v replikách středověkých brnění. Byl to smutně současný čin neznámého žháře.
O co šlo? O pozemkové machinace? O vydírání, pomstu nebo konkurenci? Zlobu nebo lhostejnost?
Nevím, netuším…
Byli jsme v Řepoře zhruba dva týdny před požárem, na den dětí. Bylo nám tam velmi hezky
a v duchu jsme oceňovali všechny, kdo se na projektu středověkého městečka mezi
sídlišti podílejí. Je v tom kus krásné hravosti, která se v dnešní době honby za
ziskem moc nevidí.
Předchůdci a vzory Řepory, skutečná městečka z dob hluboko před objevem Ameriky,
byla často napadena různými nájezdníky a nezřídka vypálena a vypleněna. Ve jménu
různých, zpravidla vznešených zájmů. Naštěstí je jejich stateční obyvatelé
ve jménu obyčejného života znova zvedli z popela. Upřímně to přejeme také Řepoře.
|
| |
|
|
Přišlo jaro |
|
|
Přišlo jaro a přineslo s sebou ledacos: narození a úmrtí, kroupy a zátopy, války i pošetilosti
mocných a bezmocných. Přišlo jaro podivné – jak už tak asi posledních 15 let bývá… vedro,
zima, mráz a úpal v jednom dni. Nicméně přišlo! Gotické svíce kaštanových katedrál i
královský hermelín šeříků opět dorazily a na několik dní udělaly výjimečné místo z každého
zapomenutého koutku zeleně. Sakury navlékly zámecké krinolíny a bělostné jasmíny poslaly
na smetiště dějin všechny výrobce parfémů. Tráva svou rapsodií v zelené triumfuje nad
Gershwinem a nebe přineslo ten svůj reklamní kousek modrého z … Važme si dobrých zpráv,
dokud přicházejí!
|
| |
|
Naštěstí některé sochy přežily... |
|
|
Ve velkých městech existují i velká panelová sídliště. Někde chátrající, někde udržovaná
(snad i s láskou obývaná). Některá z takových míst se dokonce pokoušejí o vytvoření jisté
míry útulnosti a jedinečnosti domova. V tom našem sídlišti zastupují „génia locí" fontánky –
pohříchu již jen jako statická dekorace – reliéfy a sochy – byť pravda různorodé umělecké
úrovně.
Jednu z těch soch někdo před pár dny rozbil. Pravda byla jen z umělého kamene. Ale měla
svůj půvab. Vodní ptáci na jezírku, v létě schovaní v rákosí, v zimě pod sněhem. Ladná křivka
dlouhých krků, odraz zobáků ve vodě. Navíc v přirozeném setkávacím centru. Strašně tam teď
chybí!
Musel to být ale hrdý pocit vítězství: „Zkazit druhým, co můžu, když už sám se na nic
tvořivého nezmůžu!!!"
Ptáte se, kde je ta dobrá zpráva? Následuje vzápětí. V našem městě je hodně krásných
soch – někdy i tam, kde byste je nečekali. A spousta z nich je celá, nepoškozená. Honem se na
ně jděte pozorně podívat! Zatím to ještě jde...
|
| |
|
Jen houšť a větší kapky |
|
|
Mluvil onehdy v rozhlase zástupce sdružení majitelů domů. A mluvil nevlídně, zle a
neomaleně proti nájemníkům. V rozporu se svým jménem nebyl vůbec sametový, ba ani
aksamitový. Vylíčil, jak nájmeníci majitelům ubližují, jak málo platí, jak je nevýhodné být majitelem.
Všem přítomným skákal do řeči, odpovědím na otázky k němu směrované se po způsobu
slizkých hadů (hadové, odpusťte!) vyhýbal, koho mohl i nemohl napadal…
Mluvil dlouze, z jeho odpovědí vyplývalo, že důchodci, které bydlení stojí i přes polovinu
jejich příjmu, ať si jdou, kam chtějí. Že přes tu nevýhodnost si kromě domu (který koupil
výhodně za minulého režimu) koupil nedávno ještě další. Že byt dva plus jedna pro dva lidi je
zřejmý luxus a ledacos jiného zajímavého.
Jste zvědaví na tu dobrou zprávu? V následující besedě se na jedné – kritické – lodi ocitli
nájemníci (tu i cizozemští), družstevníci, ba i majitel domu. Všichni vyjadřovali nesouhlas se
sděleními daného pána, všichni mu připomínali, že kromě bydlení, musí člověk i jíst, že nad
využitím nájemného obvykle není kontrola a že slušně by se měli chovat nájemníci
k majitelům, ale i naopak, neb se navzájem potřebujeme a jedni bez druhých nejspíše
vyhyneme.
Od té doby mám naději. Když nám někdo ukazuje věci obludně, nesmyslně a přehnaně,
dostáváme my ostatní ve větší míře zdravý rozum. I v neklidné otázce bydlení. Takže jen
houšť a větší kapky.
|
| |
|
|
Zdravý rozum (aspoň zatím) zvítězil |
|
|
Po mnoha měsících zvítězil zdravý rozum. V místě, kde bydlíme, přestaly odvážet
odpadky pražské služby (které k nám mimochodem jezdily přes celé město a neustále
s nimi byly nějaké problémy) a opět pracuje místní firma, která to má na naše
sídliště asi kilometr, a proto dokázala být v minulosti velmi operativní a přijet
navíc třeba i mezi svátky.
Bereme to tak, že jme to trochu dostali pod stromeček
a přejeme i Vám dobré zprávy - nejen k vánocům!
|
| |
|
|
Voda trochu jinak |
|
|
Voda do města patří, ostatně lidé svá sídla od nepaměti zřizovali
u vodních toků. Proto nás potěšilo, když krátce po tom, co voda odtekla
z míst, kam nepatří, vzniklo místo, kam voda nesporně patří - kašna.
Na náměstí, kdysi ozdobeném tankem, co měnil barvy jako chameleon, byla postavena
krásná kašna. Hned je to náměstí (dřív tankistů, dnes Kinských) veselejší, než bylo s ocelovou obludou.
Jen velká škoda, že jiné kašny zejí prázdnotou a pozvolna upadají.
|
| |
|
|
Poděkování |
|
|
Co všechno s sebou voda vzala a čím nám komplikuje život není asi třeba
připomínat. To zlé, co nám straší ve snech i fantaziích si užívá každý
z nás vrchovatě. A do hledání viníků, které je teď v módě se nám nechce.
Rádi bychom ale touhle cestou poděkovali také za ty dobré zážitky.
(Promiňte, že teď budeme poněkud pragocentričtí, ale žijeme tu a pracujeme
a hlavně tady jsme tu velkou vodu zažili.) Díky všem kamarádům
a tu- i cizozemským blízkým, kteří projevovali účast, zavolali a snažili
se nabídnout pomoc. Díky všem záchranářům, vojákům i policistům, kteří se chovali
tak vysoce profesionálně a přitom lidsky vstřícně. Dík všem dopravákům
(od železnice až po MHD), kteří dělali zázraky na počkání. Např. přes noc
někdo upravil akustické hlášky stanic v tramvajích a doplnil je o základní
informace v cizích jazycích a do dvou dnů už visely i provizorní jízdní řády.
Díky těm všem bezejmenným a přece tak důležitým dobrovolníkům,
kteří vždycky byli v pravou chvíli a pomáhali tam, kde bylo třeba a jak bylo třeba.
Díky za pocit nového sousedství na řekách - "cože Krumlov a jak jsou na tom Budějovice,
už Beroun… a co to všechno, co se přehnalo přes nás udělá v Mělníku,
ještě nekulminovalo Ústí a jak Bratislava a Drážďany"?!
Díky za řád věcí nejmenších:
Vzpomínám si, jak druhý den povodně někde na Vinohradech zametali ulice - připadalo mi
to strašně nesmyslné, ale pak mi došlo, že právě taková snaha udržet malé pořádky
věcí každodenních pomáhá přežít. A že jí bude ještě dlouho zapotřebí.
A děkuji všem, kteří nás před pěti lety svým vlastním neštěstím naučili brát
takové pohromy vážně a přispěli svým dílem k tomu, že bylo alespoň méně mrtvých.
A jedno přání na závěr: ať se nám podaří být takhle soudržní i v budoucnu,
až nám to všechno dojde.
|
| |
|
|
Laskavost |
|
|
Začátkem roku je nutno podat daňové přiznání. Přiznávám, že tuto věc
jako prostý zaměstnanec totálně neumím. Taky proč, když za mne normálně
účtuje pracoviště. Ale stane se, například, že člověk něco napíše a nic
zlého netuše, překročí o pár stokorun limit, za kterým již musí to daňové
přiznání spáchat. A neumí a neumí. Navíc, ó hrůzo, právě v tom roce,
kdy někdo vymyslel nové formuláře. Takže jste na tom tak, že máte sice jen
dvě položky k zaregistrování, ale nerozumíte a nerozumíte. Zcela zděšeni vyrazíte
na finanční úřad (s děsem v oku, jak vám tam vynadají a udělají z vás ještě
většího pitomce, než jste). Ale právě na tomhle místě zjistíte, že zázraky
se dějí a andělé strážní ještě nevymřeli. Jen na sebe nabrali podobu laskavé
úřednice, která si s vámi láme hlavu nad zmatenými předpisy, poradí a ještě
vám půjčí kalkulačku a dovede to děsivé výkaznictví až k úplnému závěru.
A pak, že dobré věci se dějí jen v pohádkách… Díky, paní K.
|
| |
|
|
Ještě žije poezie |
|
|
Už dávno snad od doby vyniku Lenonovy zdi, nepotkala jsem ve městě divoce rostoucí poezii
chodníků, zdí a sloupoví. Grafitti ji obsahují pohříchu jen velmi vzácně.
A najednou, snad že je takové šťavnaté jaro. Najednou před školou na chodníku jenom tak
pozpěvuje křídou psaná báseň. Možná ji složil někdo už dávno. Možná je jen opsaná odněkud
z čítanky. Ale ten, kdo ji psal na chodník si ji pamatoval a snad se mu i líbila.
Pořád ještě poezie přežívá. Není v tom naděje?
|
| |
|
|
Tulipány |
|
|
Město je smutné a šedivé, posprejované ještě smutnějšími grafitti a ještě šedivějšími tagy.
Spolucestující poklimbávají, každý druhý ponořen do své ranní tramvajové deprese. A
najednou – na nejšedivější ze všech protihlukových stěn u jedné velké mimoúrovňové
křižovatky – prošlehne za oknem blesk z čistého nebe. Ne, nejsou to mžitky před očima. Na té
zdi si jenom tak 3 metry nad zemí vyrostlo a vykvetlo šest naprosto nepravděpodobných
zlatorudých tulipánů a marnotratně tu teď hází sluníčková prasátka do očí šedivých a
smutných lidí. Paráda!
P.S. A prosím Vás netrhejte je (nebo alespoň ne moc brzo), těch potřebných smutných a
šedivých je přeci tolik…
|
| |
|
Současné Dobré zprávy a Trochu novější Dobré zprávy
|
Nahoru