HamStet Home: Cesty - Kos podruhé

…Až na cestě pozná člověk, co je doma…

Ostrov KOS podruhé - září 2005

aneb Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Na tomto řeckém ostrově jsme před pár lety prožili velmi příjemné dva týdny a tak se nám po čase zachtělo se na ta místa znova podívat. Sice na podzim místo na jaře a jen na týden, leč ve stejném hotelu (i když v jiné části areálu).

Co se za tu dobu změnilo? Skoro všechno. Hotel se rozrostl o několik řad bungalovů, dva bazény a tři tobogány. Česká a slovenská komunita, před lety nepočetná, začala tvořit významnou část hostí. Skoro jsme se ani necítili jako v cizině, na pláži u Mácháče je leckdy slyšet víc němčiny a méně češtiny než tady. Partu animátorů tvořili z valné části Slováci.

A co zůstalo? Naštěstí i toho bylo dost: Především krásná příroda, divoké kamenité hory i nádherné moře. Také šéf jídelny (naučil se zatím pár frází anglicky a dvě věty česky), rezatý hotelový autobus (ještě rezatější) a celkově velmi příjemné prostředí.

Zvláštním fenoménem našeho předchozího pobytu byla rozestavěná cesta po úbočí hor za hotelem. Po pár kilometrech končila a na onom konci stál velký žlutý bagr s přetrženým pásem. Byli jsme zvědaví, jak stavba pokročila. Mnoho ne. Zdá se, že tady příroda zvítězila nad lidskou rozpínavostí. Cesta je sice o něco delší, ale stále končí slepě v úbočí. Jen ten bagr už odvezli. A divoké jarní deště stačily většinu cesty rozbrázdit vymletými koryty do nepoužitelna.

Ivča si prožila poznání, že pro čas není návratu, a trochu to oplakala. Jela na Kos s velkým očekáváním, že najde svět ze svých čtyři roky starých vzpomínek. A ono bylo všechno jinak. Nejen jiný pokoj, jiná budova, hlavně oči jsou jiné. Pak si našla kamarádky a trochu se smířila se stavem věcí.