Nejstarší dobré zprávy

2004 a dále do historie, až k počátku rubriky

Současné Dobré zprávy a Trochu novější Dobré zprávy (2005 - 2009)
 
MailTo: hamstet@hamstet.info Pošlete nám Vaši dobrou zprávu.
 
Kuk! Odpadová dobrá zpráva
  Po mnoha měsících zvítězil zdravý rozum. V místě, kde bydlíme, přestaly odvážet odpadky pražské služby (které k nám mimochodem jezdily přes celé město a neustále s nimi byly nějaké problémy) a opět pracuje místní firma, která to má na naše sídliště asi kilometr, a proto dokázala být v minulosti velmi operativní a přijet navíc třeba i mezi svátky.
 
Kuk! S poctivostí nejdál doběhneš
  Šla jsem onehdy v parném ránu nakoupit. Lhostejný, únavný, uvedřený den. Najednou vyběhla z lékárny přede mnou paní v bílém plášti – asi magistra a volala na nějakou zákaznici: „Paní, vraťte se, zapomněla jste si tady peněženku!" Zákaznice se otočila a urychleným klusem pádila zpět do lékárny. Dvě dámy jdoucí přede mnou to komentovaly: „…ta je ale poctivá, to už se dneska nevidí…" Jenže ono se vidí ledacos, pokud ovšem stojíme o to, nevidět svět jen z jedné strany. Tak se dobře dívejte!!!
 
Kuk! Řepora žije!
  Čtete dobrou zprávu z budoucnosti. Středověké městečko
Řepora (bývalá Tuležim) žije dál, pro potěchu hravým a poučení zvídavým. Zákeřný a zbabělý útok ze zálohy sice nadělal velkou škodu, ale obyvatele nezlomil.
Proč z budoucnosti? Sám nevím, jestli to tak dobře dopadne. Požár, který někdo založil v noci z neděle 15.6. na pondělí 16.6.2003 zničil podle novinových zpráv značnou část tohoto skanzenu středověku. Nebyla to simulovaná bitva s vycvičenými šermíři v replikách středověkých brnění. Byl to smutně současný čin neznámého žháře.
O co šlo? O pozemkové machinace? O vydírání, pomstu nebo konkurenci? Zlobu nebo lhostejnost? Nevím, netuším…
Byli jsme v Řepoře zhruba dva týdny před požárem, na den dětí. Bylo nám tam velmi hezky a v duchu jsme oceňovali všechny, kdo se na projektu středověkého městečka mezi sídlišti podílejí. Je v tom kus krásné hravosti, která se v dnešní době honby za ziskem moc nevidí.
Předchůdci a vzory Řepory, skutečná městečka z dob hluboko před objevem Ameriky, byla často napadena různými nájezdníky a nezřídka vypálena a vypleněna. Ve jménu různých, zpravidla vznešených zájmů. Naštěstí je jejich stateční obyvatelé ve jménu obyčejného života znova zvedli z popela. Upřímně to přejeme také Řepoře.
 
Kuk! Přišlo jaro
  Přišlo jaro a přineslo s sebou ledacos: narození a úmrtí, kroupy a zátopy, války i pošetilosti mocných a bezmocných. Přišlo jaro podivné – jak už tak asi posledních 15 let bývá… vedro, zima, mráz a úpal v jednom dni. Nicméně přišlo! Gotické svíce kaštanových katedrál i královský hermelín šeříků opět dorazily a na několik dní udělaly výjimečné místo z každého zapomenutého koutku zeleně. Sakury navlékly zámecké krinolíny a bělostné jasmíny poslaly na smetiště dějin všechny výrobce parfémů. Tráva svou rapsodií v zelené triumfuje nad Gershwinem a nebe přineslo ten svůj reklamní kousek modrého z … Važme si dobrých zpráv, dokud přicházejí!
 
Kuk! Naštěstí některé sochy přežily...
  Ve velkých městech existují i velká panelová sídliště. Někde chátrající, někde udržovaná (snad i s láskou obývaná). Některá z takových míst se dokonce pokoušejí o vytvoření jisté míry útulnosti a jedinečnosti domova. V tom našem sídlišti zastupují „génia locí" fontánky – pohříchu již jen jako statická dekorace – reliéfy a sochy – byť pravda různorodé umělecké úrovně.
Jednu z těch soch někdo před pár dny rozbil. Pravda byla jen z umělého kamene. Ale měla svůj půvab. Vodní ptáci na jezírku, v létě schovaní v rákosí, v zimě pod sněhem. Ladná křivka dlouhých krků, odraz zobáků ve vodě. Navíc v přirozeném setkávacím centru. Strašně tam teď chybí!
Musel to být ale hrdý pocit vítězství: „Zkazit druhým, co můžu, když už sám se na nic tvořivého nezmůžu!!!"
Ptáte se, kde je ta dobrá zpráva? Následuje vzápětí. V našem městě je hodně krásných soch – někdy i tam, kde byste je nečekali. A spousta z nich je celá, nepoškozená. Honem se na ně jděte pozorně podívat! Zatím to ještě jde...
 
Kuk! Jen houšť a větší kapky
  Mluvil onehdy v rozhlase zástupce sdružení majitelů domů. A mluvil nevlídně, zle a neomaleně proti nájemníkům. V rozporu se svým jménem nebyl vůbec sametový, ba ani aksamitový. Vylíčil, jak nájmeníci majitelům ubližují, jak málo platí, jak je nevýhodné být majitelem. Všem přítomným skákal do řeči, odpovědím na otázky k němu směrované se po způsobu slizkých hadů (hadové, odpusťte!) vyhýbal, koho mohl i nemohl napadal…
Mluvil dlouze, z jeho odpovědí vyplývalo, že důchodci, které bydlení stojí i přes polovinu jejich příjmu, ať si jdou, kam chtějí. Že přes tu nevýhodnost si kromě domu (který koupil výhodně za minulého režimu) koupil nedávno ještě další. Že byt dva plus jedna pro dva lidi je zřejmý luxus a ledacos jiného zajímavého.
Jste zvědaví na tu dobrou zprávu? V následující besedě se na jedné – kritické – lodi ocitli nájemníci (tu i cizozemští), družstevníci, ba i majitel domu. Všichni vyjadřovali nesouhlas se sděleními daného pána, všichni mu připomínali, že kromě bydlení, musí člověk i jíst, že nad využitím nájemného obvykle není kontrola a že slušně by se měli chovat nájemníci k majitelům, ale i naopak, neb se navzájem potřebujeme a jedni bez druhých nejspíše vyhyneme.
Od té doby mám naději. Když nám někdo ukazuje věci obludně, nesmyslně a přehnaně, dostáváme my ostatní ve větší míře zdravý rozum. I v neklidné otázce bydlení. Takže jen houšť a větší kapky.
 
Kuk! Zdravý rozum (aspoň zatím) zvítězil
  Po mnoha měsících zvítězil zdravý rozum. V místě, kde bydlíme, přestaly odvážet odpadky pražské služby (které k nám mimochodem jezdily přes celé město a neustále s nimi byly nějaké problémy) a opět pracuje místní firma, která to má na naše sídliště asi kilometr, a proto dokázala být v minulosti velmi operativní a přijet navíc třeba i mezi svátky.
Bereme to tak, že jme to trochu dostali pod stromeček a přejeme i Vám dobré zprávy - nejen k vánocům!
 
Kuk! Voda trochu jinak
  Voda do města patří, ostatně lidé svá sídla od nepaměti zřizovali u vodních toků. Proto nás potěšilo, když krátce po tom, co voda odtekla z míst, kam nepatří, vzniklo místo, kam voda nesporně patří - kašna.

Na náměstí, kdysi ozdobeném tankem, co měnil barvy jako chameleon, byla postavena krásná kašna. Hned je to náměstí (dřív tankistů, dnes Kinských) veselejší, než bylo s ocelovou obludou.

Jen velká škoda, že jiné kašny zejí prázdnotou a pozvolna upadají.
 
Kuk! Poděkování
  Co všechno s sebou voda vzala a čím nám komplikuje život není asi třeba připomínat. To zlé, co nám straší ve snech i fantaziích si užívá každý z nás vrchovatě. A do hledání viníků, které je teď v módě se nám nechce.

Rádi bychom ale touhle cestou poděkovali také za ty dobré zážitky. (Promiňte, že teď budeme poněkud pragocentričtí, ale žijeme tu a pracujeme a hlavně tady jsme tu velkou vodu zažili.) Díky všem kamarádům a tu- i cizozemským blízkým, kteří projevovali účast, zavolali a snažili se nabídnout pomoc. Díky všem záchranářům, vojákům i policistům, kteří se chovali tak vysoce profesionálně a přitom lidsky vstřícně. Dík všem dopravákům (od železnice až po MHD), kteří dělali zázraky na počkání. Např. přes noc někdo upravil akustické hlášky stanic v tramvajích a doplnil je o základní informace v cizích jazycích a do dvou dnů už visely i provizorní jízdní řády. Díky těm všem bezejmenným a přece tak důležitým dobrovolníkům, kteří vždycky byli v pravou chvíli a pomáhali tam, kde bylo třeba a jak bylo třeba. Díky za pocit nového sousedství na řekách - "cože Krumlov a jak jsou na tom Budějovice, už Beroun… a co to všechno, co se přehnalo přes nás udělá v Mělníku, ještě nekulminovalo Ústí a jak Bratislava a Drážďany"?!

Díky za řád věcí nejmenších:
Vzpomínám si, jak druhý den povodně někde na Vinohradech zametali ulice - připadalo mi to strašně nesmyslné, ale pak mi došlo, že právě taková snaha udržet malé pořádky věcí každodenních pomáhá přežít. A že jí bude ještě dlouho zapotřebí.

A děkuji všem, kteří nás před pěti lety svým vlastním neštěstím naučili brát takové pohromy vážně a přispěli svým dílem k tomu, že bylo alespoň méně mrtvých.

A jedno přání na závěr: ať se nám podaří být takhle soudržní i v budoucnu, až nám to všechno dojde.
 
Kuk! Laskavost
  Začátkem roku je nutno podat daňové přiznání. Přiznávám, že tuto věc jako prostý zaměstnanec totálně neumím. Taky proč, když za mne normálně účtuje pracoviště. Ale stane se, například, že člověk něco napíše a nic zlého netuše, překročí o pár stokorun limit, za kterým již musí to daňové přiznání spáchat. A neumí a neumí. Navíc, ó hrůzo, právě v tom roce, kdy někdo vymyslel nové formuláře. Takže jste na tom tak, že máte sice jen dvě položky k zaregistrování, ale nerozumíte a nerozumíte. Zcela zděšeni vyrazíte na finanční úřad (s děsem v oku, jak vám tam vynadají a udělají z vás ještě většího pitomce, než jste). Ale právě na tomhle místě zjistíte, že zázraky se dějí a andělé strážní ještě nevymřeli. Jen na sebe nabrali podobu laskavé úřednice, která si s vámi láme hlavu nad zmatenými předpisy, poradí a ještě vám půjčí kalkulačku a dovede to děsivé výkaznictví až k úplnému závěru.
A pak, že dobré věci se dějí jen v pohádkách… Díky, paní K.
 
Kuk! Ještě žije poezie
  Už dávno snad od doby vyniku Lenonovy zdi, nepotkala jsem ve městě divoce rostoucí poezii chodníků, zdí a sloupoví. Grafitti ji obsahují pohříchu jen velmi vzácně. A najednou, snad že je takové šťavnaté jaro. Najednou před školou na chodníku jenom tak pozpěvuje křídou psaná báseň. Možná ji složil někdo už dávno. Možná je jen opsaná odněkud z čítanky. Ale ten, kdo ji psal na chodník si ji pamatoval a snad se mu i líbila. Pořád ještě poezie přežívá. Není v tom naděje?
 
Kuk! Tulipány
  Město je smutné a šedivé, posprejované ještě smutnějšími grafitti a ještě šedivějšími tagy. Spolucestující poklimbávají, každý druhý ponořen do své ranní tramvajové deprese. A najednou – na nejšedivější ze všech protihlukových stěn u jedné velké mimoúrovňové křižovatky – prošlehne za oknem blesk z čistého nebe. Ne, nejsou to mžitky před očima. Na té zdi si jenom tak 3 metry nad zemí vyrostlo a vykvetlo šest naprosto nepravděpodobných zlatorudých tulipánů a marnotratně tu teď hází sluníčková prasátka do očí šedivých a smutných lidí. Paráda!

P.S. A prosím Vás netrhejte je (nebo alespoň ne moc brzo), těch potřebných smutných a šedivých je přeci tolik…
 
Současné Dobré zprávy a Trochu novější Dobré zprávy
Nahoru Nahoru