Islandský den aneb jak vychutnat cestování

Byl žhavý červnový den a několik desítek nadšenců se hnalo do neméně žhavého kulturního centra na Praze 10, kde toho dne zvučely ledové i termální vodopády, rozlévaly se mořské vlny, zvonilo ostrohroté kamení a ledovce vydechovaly svou zvláštní sněhovou vůni. Vypukl totiž Islandský den.

Cestovat se dá totiž různě: přepychově i skrovně, narychlo a s dlouhodobou přípravou, pro potěšení i lhostejně. Jsou však místa, která vrůstají člověku pod kůži a stávají se „srdeční“ záležitostí dlouho před odjezdem a ještě déle po příjezdu. A Ísland, ta podivná última thule pro některé z nás, k takovým místům bez diskuse patří. A protože podobně „postižení“ lidé mají tendenci se sdružovat, aby svůj handicap lépe zvládali, vznikl i Klub islandských fanatiků (KIF). A protože čas od času je třeba se scházet, aby společenství fungovalo, vypukne čas od času v posledních letech Islandský den.

To je chvíle, kdy si skupiny nadšenců mohou vychutnat cestování na mnoho způsobů. Lze se prohrabat knihami od průvodců až po umělecké, lze si osahat neopakovatelné rudé, žluté i černé lávové kamení. Je možné se ponořit do hudby tamějších zpěváků i skladatelů. Lze okusit pravé islandské sledě v nejrůznějším nálevu i rybí a mořskoplodou polévku. Můžete poznat zemi od geologického podloží (a jeho vodních pastí uchystaných na české tuneláře) – a že geologie je na Islandu věda v pravdě dobrodružná. Dá se uvažovat, zda by člověk ustál, jsa studentem fyziky a městským dítětem, několikaměsíční práci na farmě ve vnitrozemí (senoseč, traktor a zejména krávy na všechny způsoby – (krásné fotografie zde). Člověk si smí sáhnout na člun, který splul několik islandských řek (informace, že levé rameno Godafossu je údajně splavné, mně osobně tedy opravdu dostalo) i pohladit kolo, které (kromě Islandu) spočinulo na všech kontinentech této planety. Přiznávám, ta vyrudlá a roztřepená vlajka, na které byly 3 roky na cestách opravdu znát, ve mně vyvolala docela nepatřičné vlastenecké dojetí.

Vrcholem vychutnávání může být třeba česko-slovensko-islandské autorské čtení z knihy, kterou zprostředkuje její autorka osobně. (Fanatici fanaticky lapají jednotlivá slůvka. Aha, „tunka“ to bude něco jako jazyk? A mortsaga by mohla být detektivka. Jé a už umíme napočítat do pěti! Ono je to vlastně trochu podobné norštině…) I do nového náboženství Ásatrú, které je ale ztělesněním těch nejpůvodnějších tradic by bylo lze se ponořit. Nebýt toho, že referující upřednostňuje ne zcela přehlednou vnější formu před obsahem. Dobrodruzi a znalci se pak mohou vrcholně ponořit do adrenalinu cestování vozy neterénními i terénními (i stará škodovka vydrží zajímavé situace).

Nejvíce však hodují oči! Tisíce podob míst známých i neznámých. Nálady světla i počasí. Pohled do očí krajině vnější i té skryté někde uvnitř každého z nás. A podivný čas nečas, kdy je možno pobývat v onom magickém kontinuu vlastních i cizích snů.

Muselo to dát neskutečně mnoho práce, starání a organizování. A přineslo to neskutečně mnoho radosti! Takže milý KIFe, nevíme, jak se to správně píše, ale i tak za to všechno potěšení: Takk füre!

Naše vlastní zážitky a obrázky z cesty na Island

Iva, 19.6.2007