…Až na cestě pozná člověk, co je doma…

Chorvatské ostrovy - červenec 2003

Dojmy

Chorvatsko je země známá

přinejmenším notorickými konflikty českých učitelek s místními žraloky. Taky jsme sem nejeli na nějakou objevnou výpravu, ale skoro jako domů.

Všude dobře, na lodi nejlépe

Tím domovem je tam pro nás bachratá dvoustěžňová plachetnice jménem Silva. Týden, ztrávený na její palubě, je pro nás velmi příjemným odpočinkem. Netísníme se na přecpaných plážích a rušných ulicích podřežních letovisek, ale užíváme klidu v téměř opuštěných zátokách, nádherného pohledu na ostrovy i ostrůvky, které míjíme, každý večer se projdeme po jiném přístavu. Zkrátka - když do Chorvatska, tak na loď.

Voda, voda, voda...

vody plné moře. Trochu zklamáním pro nás bylo, že je ta voda čím dál špinavější. Vrátili jsme se na Silvu po několikaleté přestávce, prakticky do stejných míst (Kornatské souostroví) a rozdíl byl markantní. Jednak se všude povalují plechovky, PET lahve a jiné "turistické památky", jednak je moře v některých místech doslova kalné. Je to vidět i na některých fotkách. Ta průzračná nádhera doslova mizí před očima!

Galerie

Kliknutím se náhled zvětší.

Pokračování - Pohádka o Silvě

Jirka, podzim 2003