O princezně Rozcuchandě

Žila byla na jednom hradě v jednom království princezna Rozcuchanda. Dřív se nejmenovala Rozcuchanda, ale měla docela hezké holčičkovské jméno jako například Anička, Hanička, Michalka nebo tak nějak, jenže to už si v tom království nikdo nepamatoval. Všichni jí říkali jen a jenom princezna Rozcuchanda. Tahle princezna se totiž už jako malá strašně nerada česala. Dokázala si vždycky vymyslet spoustu důvodů, proč se zrovna teď nemůže učesat, až to nakonec došlo tak daleko, že už na hlavě neměla účes ale "rozcuch". A podle toho jí začali říkat Rozcuchanda. Nejen že nebyla učesaná, ale vlasy se jí všelijak knotily a chomáčovatěly, taky si v nich občas udělali vrabci hnízdo (i mláďata odtud dvakrát třikrát do roka vyvedli), o jiných zvířátkách - třeba veškách ani nemluvě.

Princezny bývají někdy hodné, někdy spíš hloupé, občas i zlé a nafoukané. Naše Rozcuchanda byla ten prostřední případ, co horšího - ona byla na ten svůj hloupý nápad ještě pyšná. Vyhlásila, že rozcuch je ta největší móda ve světě a že bez pořádného rozcuchu v jejich království nikdo neobstojí, ba ani svoji práci či úřad nemůže pořádně zastávat (jako by nebylo důležitější spíš to, co má v hlavě, nejen na ní). No a dvorní dámy ! To si nechte vyprávět ! Dvorní dámy se dokonce předstihovaly, aby napodobily co nejvěrněji princeznin rozcuch, i umělé vrabce a vajíčka si do vlasů zaplétaly (tak to chodí, když někdo má hlavu prázdnou, snaží se alespoň předvést, že ji má vůbec - a pravda to se zaknoceným nemytým a nevoňavým rozcuchem přehlédnout nešlo).

A bylo čím dál hůř. Princezna si totiž usmyslela, že se bude vdávat a ženicha si prý vybere podle toho, kdo bude mít ten nejzajímavější a nejzvláštnější a vůbec nej- rozcuch. A ženichové přicházeli jen co je pravda. Koneckonců království bylo rozlehlé, úrodné a zachovalé, tož si říkali, že nějakou tu potřeštěnou princeznu navrch přece vydrží. Dokonce vznikli v tu dobu zvláštní parukáři a vlásenkáři, kteří vyráběli paruky s rozcuchy pro ženichy, protože mít na hlavě tu hrůzu, která se v tomhle království nosila, napořád, to přeci jen princové nechtěli. Ale snad že nebyli parukáři a rozcuchovníci tak zruční, snad že princům z očí příliš koukalo, že jim jde spíš o království než o princeznu (a možná dokonce to bylo tím, že nepravý rozcuch tolik nevoněl - tedy spíš tolik nebyl cítit jako pravé neumyté vlasy), zkrátka princezna na nich vždycky nějak poznala, že tak trochu šidí, a žádný z ženichů se jí nelíbil.

Teprve když přišel princ Míla, princezna jen otevřela pusu (ani zavřít ji nemohla, dokud jí vrchní ceremoniář nedal herdu do zad) a tiše zírala… Tak se jí zalíbil, až se jí srdce rozbouchalo. A co teprve ten jeho rozcuch, jak byl zvláštní. Bylo to jemné a nadýchané a když na prince zasvítilo slunce, zdálo se, že má na hlavě ne vlasy ale záření. A vůně se kolem něho nesla jako když na jaře jemně zaprší do březového hájku. (Princ byl ostříhaný na ježka a umyl si vlasy březovým šampónem.) "Ten bude můj muž a žádný jiný!" řekla si princezna. Jenže když princ Míla uviděl Rozcuchandu začal se strašně smát a smál se a smál se a smál, až se za břicho popadal, zatímco dech nemohl popadnout vůbec. A snad že byl ten smích kouzelný, jak už to u upřímného smíchu bývá, snad že už mělo rozcuchané království své vlastní hlouposti dost, čím déle se Míla smál, tím více dvorních dam i dvořanů se k němu přidávalo a při pohledu na ostatní se už taky za břicha popadali. Nakonec ale zahlédli v zrcadle na stěně, ve stříbrném přívěsku nebo v leštěné míse i svůj vlastní rozcuch, zčervenali, ztichli a jeden po druhém utekli stydět se někam do ústraní, jaké hlouposti to tolik let vyváděli. Nakonec utekla i princezna, i ona uviděla, jak jí to nesluší.

A když se o půl dne později sešel celý královský dvůr nemohli svou princeznu vůbec poznat. Vlasy měla hebké rozčesané a voňavé a svítily jí skoro stejně jako oči, když při pohledu na prince zjistila, že se mu líbí a že ani on nechce za ženu žádnou jinou. A byla svatba. Ale tuhle pohádku od té doby vyprávěly v rozcuchaném království maminky všem dětem, které se nechtěly česat.

 Nahoru     Zavřít okno