Poesie pro cestující
Internetem

Letní

Stébla trávy
Mě něžně hladí po tváři
Ta závratná vůně mi zamotala hlavu
V poledním žáru chvěje se léto
A já jak vědma z lístků čaje
Čtu z mraků naši minulost
Přítomnost
I budoucnost

Obavy

Bojíš se, že ti zmizím
Jak písek mezi prsty
Tvůj svět bude mi cizím
Zvolím si jiné cesty

Zdá se ti, že se ztratím
Jak smítko v proudu potoka
Neboj se, zpět se vrátím
A zas ti padnu do oka

Zrcadlo (mírně existenciální)

Tak tohle jsem já
Ta pro jiné důvěrně známá tvář
Na kterou si léta nemůžu zvyknout
Oči – dva unavení pozorovatelé
V modravých jezírkách
Smutek, smích, radost, pláč,
Soucit, únava, hrdost, vztek
Nepravidelní hosté
Kteří se nikdy nehlásí předem
Někdy tak dospělý pohled
Nedokáže zakrýt svět dítěte
 
Na čele vrásky a ďolíčky ve tvářích
Kdosi mi řekl, že mám krásný úsměv
A já se marně snažím zjistit
Jak vypadá
 
Ústa a jazyk
Umí zranit i podpořit
A občas přemýšlí dřív, než mluví
Možná to tak má být
 
Tak tohle jsem já
Jenomže já je moc široký pojem
Já jsem pro každého někdo jiný
 
Ty, zrcadlová
Která ses nikdy pořádně nelíčila
Snad proto, že nosíš jiné masky
Odpusť nám naše viny
A stav se někdy na kus řeči
Máme si toho dost, co říct
 
O čem?
 
Přeci o sobě…

Bouře

Dnes opět vyjel Divoký hon
V očích plamenná nenávist
A proudy slz smáčí zemi

Dnešní noc se diví jezdci projedou kolem
Kopyta zaduní a práskne bič
Stromy se budou třást strachem

Dnes bude obloha trhána na kusy
Pak zbude po jezdcích jen veliké ticho
Zítra však mohou se zjevit zas

Podzimní

Slunce poklidně opadává
Ptáci si ho odnášejí na jih
Paprsky se mu zamotaly mezi draky
Pomalu červená na semaforu roku

Tak si ho kousek schovej
Než vybledne v ranní mlze
Než se ztratí ve vůni šípkového čaje
Než přijde zima…

Trable se školou

Každé ráno mozek volá:
„Hned mě zapni! Bude škola.
Jestli mě zas nezapneš,
sama uvidíš,
Poznámku hned dostaneš,
všechno pokazíš.“

Já mu na to povídám:
„Jen se neboj, mozku!
Do školy dnes všechno mám,
všechno je v pořádku.“

Pak při chůzi ze školy
s mozkem si povídám:
„Dobřes´, mozku, pracoval.
Z básně jedničku mám.“

Vánoční

Sněhové vločky k zemi se snášejí
krášlí nám vánoční čas.
A v domech lidé tiše si šeptají.
Za okny andělé a mráz.

Babí léto

Hnědne už tráva
a žloutne listí,
mihlo se léto v korunách.

Odlétlo v dál a
v spadaném listí
pomalu uplouvá krajina.

Rudým zlatem stromy září
v teplém podzimním soumraku.
Zem utopí se v svatozáři.
Léto se skrylo do draků.

Jarní hledání

Teď se dotkl malý kvítek
po kolena holých lýtek.
Dítě marně běhá travou,
nenachází botu pravou.

Potom smutně běduje:
"Matka mi vyhubuje.
Když se jaro vrátilo,
hned jsem botu ztratilo!"

Letní píseň

Oheň hoří
a plameny jsou vyšší,
hvězdy jasně září.
Noc je klidná
a lesy jsou tišší,
měsíc se podobá svatozáři.

Voda šumí.
Rys kolem se plíží.
Sova vzlétla na noční lov.
A mně jenom
víčka se klíží,
mám je těžká jak chladný kov.

Bílé brýle

Měla jsem časopis.
Psala jsem z něj opis.
Pak babičce spadly brýle
do mléka, a teď jsou bílé.
Sebrala mi časopis,
nedopsala jsem opis.
Za to můžou brýle,
co jsou ještě bílé.

Máj

Ty čmeláku zahraj na bubínek
a ty pěnkavo zazpívej nám.
Zazpívej nám na-na-na-naj,
aby všichni věděli, že je máj.

Sněženka

Štíhlá bílá květinka
přes zimu se na louce vyspinká
a na jaře když sníh roztaje
zase se v ní jaro zasměje

Zlatý déšť

Na keře zlatý prášek slét
a hned rozsvítil se svět.
Jak by taky ne,
rozkvetl zlatý déšť

Jaro

Jitrocel na louce se zelená
kolem kvete pampelišek pět.
Sedmikráska hlavičku vystrčí
ó, to je dneska krásný svět.