V češtinářském kabinetu straší!

Být profesorem češtiny na nižším gymnáziu není na první pohled nijak dobrodružná profese, ve srovnání s kaskadérem, potápěčem nebo třeba pašerákem heroinu, o poslanci či radním nemluvě. Stačí trochu železných nervů, odolnost k nesnesitelným puberťákům a schopnost nevšímat si pitomých poznámek a mobilů v natáčecí poloze (ostatně čas na prohledávání You Tube vám v téhle profesi nezbude). Aspoň v našich krajích zatím střelba ve školách (naštěstí) není všedním jevem a neprůstřelná vesta není základní pomůckou učitele. Že to povolání má svá úskalí ví každý, kdo viděl Vratné láhve, ale že by profesorem češtiny musel být nutně adrenalinový hrdina a dobrodruh?

Přesto znám jedno gymnázium, kde by takového hrdinu bez bázně nejspíš potřebovali. Nikdo slabší totiž na této pozici dlouho nevydrží. Za první pololetí tohoto školního roku už se vystřídali tři. Odešli prý na jiné školy, také údajně neučí pro nemoc, případně zmizeli zcela bez udání důvodů. A mezitím se ještě supluje, případně hodiny odpadají úplně.

A jak vypadá výuka češtiny? Inu, podle toho. Ostatně česky přece každý mluvíme odmala a stejně tak denně vidíme, že náš domácí jazyk neumí třeba novináři či rozhlasoví nebo televizní moderátoři. Tak proč se to učit? Je to potřeba?

Ředitelství školy mlží, jak je zvykem všech manažerů v nesnázích. Prý je to jen nešťastná shoda okolností, děláme vše pro zajištění řádné výuky, nemůžeme za to, že nám češtináři utíkají jako zajíci.

Ale my víme své. V češtinářském kabinetu straší. Možná na tom místě bývalo kdysi popraviště či pohanský oltář, zbrocený krví nešťastných obětí. Případně tam skonal někdo, kdo přenášel hraniční kameny, obral vdovu, zapřel víru. V úvahu také připadá zneuznaný národní buditel. V každém případě se po staletích probudil a nyní budí hrůzu a děs teskným kvílením anglismů jako nejvíce modrý, jazykových nesmyslů typu nejoptimálnější a dalších módních frází a slangových výrazů. Za tichých večerů, které učitel tráví nad opravováním písemek, se na něj z koutů kabinetu se zlověstným sykotem valí data, které byli zjištěny a vědci, kteří oběvily. Zapomenuté zájmeno svůj úpí definitivně uvězněno v buňátu neskatitelném a přechodníky prší, dívaje se truchlivě z okna. To žádný své cti dbalý češtinář – v zásadě duše křehká, poetická a zranitelná – nemůže vydržet.

Proto se může o toto místo ucházet jen odhodlaný dobrodruh a akční hrdina. Nevíte o nějakém? Jen aby taky uměl učit češtinu ve kvartě…

 Nahoru     Zavřít okno