Nedokončené příběhy

Líbí se mi naše město v mimoturistické sezóně časně po ránu. Ulice jsou tak nějak širší a vzdušnější a v nich dostávají prostor nedokončené příběhy – malé detektivky všedního dne.

Tak před vchodem domu leží dvě rukavice. Jsou trochu pokryté maltou a zdá se, že ještě v agónii svírají jakési nářadí. Kousek dál v parku postávají dvě boty - obě sportovní, ale každá z jiného páru. U dveří knihovny polehává párek dětských pletených rukaviček (i se spojovací šňůrkou). Před vstupem do metra vypučela na zábradlí patinovaná přezka, snad z kabelky. Kudy ale doputovala na lavičku kombinace šály ponožky a spodního prádla?

Jasně, že většina těch jevů má pravděpodobné, racionální a přízemní vysvětlení. Někdo je ztratil, jiný položil na nápadné místo atp. Ale zkuste dát trochu prostor fantazii. Kde se tu vzaly a kam povede jejich další cesta? Kdoví, co se to v noci v životě zdánlivě běžných předmětů děje za dramata a romance?

Možná mají předměty své vlastní spády a úmysly. Vydávají se na toulky, navštěvují své přátele a známé. Třeba se boty, co vedle sebe strávily spoustu času někde na regále v prodejně, skamarádily a po nocích se navštěvují. Pak se někdy zapovídají a nestačí se nad ránem vrátit…

Nebo pruhovaná šála, co visí na keři u parkové cestičky. Viděla v televizi hada a chtěla se plazit jako on. Neobratně se zapletla do větví (televize přece nikoho nic nenaučí) a teď neví, kudy kam. A rukavice s maltou už měly dost svého nesvědomitého majitele a vyrazily si hledat jinou práci.

Co takhle sešit s poznámkami, který leží u obrubníku? Možná je to tajný vzkaz čekající na přečtení tou správnou osobou. Anebo se jen nechtěl dívat na mizernou přípravu svého vlastníka…

Takových příběhů se kolem nás odehrává a nic o nich netušíme. Škoda, třeba by byly zajímavější, než ty co nám denně nutí velká média.

 Nahoru     Zavřít okno