„To jsou dnes děti,“ pravil starší převozník na pramici kdesi na Vltavě severně od Prahy. „Všude ve světě to už bylo, ale vlastní zem to nezná…“
Tož jsme ho poslechli a zatoulali se poblíž Českého Středohoří k přátelům, kam už se asi rok chystáme, zatím po výtce teoreticky.
Klimatem se kraj vyznačuje svébytným, dobrodružným a místy drsným. Během několika hodin jsme zvládli: Liják, déšť, dusno, vedro, mlhu, slunce, kroupy, vlaho a tak všelijak podobně. Naštěstí v krizových okamžicích byla vždy nějaká střecha poblíž (vlak, most, čekárna, dům…).
Krajina díky postdešťovému oparu vypadala velmi cizokrajně, až magicky. Z mraků vystupovaly exotické stolové hory nebo se vynořovaly tajemné hrady. Občas se dokonce zdálo, že tvary kopců nevybíravě opisují od avantgardních grafiků - autorský zákone, ty to vidíš. Nicméně do soudobé reality nás velmi nevybíravě vracely divoké skládky u cest. Nefotografovali jsme je, ale bodejž by se všechno to neřádstvo kouzelným slovem přeneslo do parádního obytného prostoru těch, kdo je tam bez lítosti k lidem, věcem i živé přírodě naházeli.
Místo pobytu se vyznačovalo - snad i díky dostatečné závlaze - bujnou zelení, souladem barev i bohatě kvetoucím čímkoli (třeba tyto nádherné růže v poli vedle cesty). Jenom jsme neobjevili, z jakých semínek se pěstuje "hrnečkovník plotový krásnoplodý".
Někteří z místních se na nás netvářili právě přátelsky, ale možná to má na svědomí, že žijí v místě s takovým názvem. Naopak jiní místní byli srdeční a pohostinní a rozmazlovali nás vůbec všemožně.
Varování pro lehkomyslné návštěvníky: POZOR! Strava je zde skvělá a rozmanitá a ňamková na všechny způsoby. Zkonzumované množství pak může výrazně ohrožovat Vaše zdraví. (Dodatek pro estéty: dovedete si představit například ukrutně dobrý jahodovopiškotový moučník, který barevně dokonale ladí s barvou skalkových květů v pozadí. My jsme to zažili!)