Vznešení elfové

Vzhled

Říká se jim sličný lid a to právem. Jsou na první pohled krásní, vyváženou, klasickou krásou (snad trochu neživou a až příliš sošnou). Historie nezná ošklivého elfa. Vůbec krásno je pro ně jakýsi modus vivendi, cokoli dělají, dělají krásně (v podání elfa – pokud by se k něčemu takovému snížil – by i zlodějna byla uměním, dokonalým svým obsahem i formou).

Oblékání

Mohli by si obléci téměř cokoliv a vypadalo by to - na nich - dobře, ale nečiní tak. Své oblečení si velmi pečlivě vybírají a dávají si na něm záležet. Muži i ženy. Nejraději nosí volné hábity, které ladně povlávají kolem těla. Milují rafinovaně zdobené látky, složitou jednoduchost, nenápadné, leč propracované provedení. Důležité je sladění celého oděvu s osobností jeho nositele nebo nositelky. Většina vznešených elfů si časem vypracuje určitý svébytný styl (nakonec, času na to mají spoustu).

Jen výjimečně (a účelově) si na sebe vezmou něco nápadného, či snad dokonce řvavého. Elfové oceňují především jemnost a dokonalost v detailech. Jsou až posedlí uměřeností a vyvážeností, ostatně nejen v odívání.

Úprava oděvu je nedílnou součástí umění oblékat se, i když mají na sobě ošacení podobné prostěradlu, je např. důležité, jak se narovnají jeho záhyby – každý detail má symbolický význam, kterému ostatní (vznešení elfové) rozumějí. Nic není ponecháno náhodě.

V kontrastu k tomu je však třeba poznamenat, že někdy podléhají podivné přitažlivosti novinek v oblečení, ba i jídle či umění z vnějšího světa. jako by je fascinovala neuvěřitelná síla živelného barbarství v kontrastu k jejich vlastnímu stylu. Pro vnějšího pozorovatele to ale nevypadá nejlépe.

Strava

Strava se podobá v něčem oblékání – rafinovaná jednoduchost, jednoduchá rafinovanost. Jedí málo, ale samu situaci jídla si vychutnávají, a na jídle si cení hlavně úpravy - forma převažuje nad obsahem. Jsou převážně vegetariáni, maso považují za hrubé a ošklivé, usilovné žvýkání za výrazně neestetické.

Pokud pijí alkohol, pak kvalitní víno a nikdy ne mnoho. Pálenku nebo pivo považují za „nekultivované“, uchylují se k nim v nouzi nebo ze studijních důvodů. Opilstvím pohrdají, jednak je opilec neestetický, jednak elfové nesnášejí ztrátu sebekontroly.

Proslýchá se, že čas od času využívají některé rostlinné výtažky pro zesílení magického transu či zefektivnění možnosti nahlédnout do budoucna.

Biotop

Z nedostatku lepších slov říkejme jejich sídlům „města“, ačkoliv s městy lidskými nemají naprosto nic společného, kromě soustředění většího množství obyvatel na jednom místě. Elfí město lze ještě tak přirovnat k vilové čtvrti s velkými zahradami, je však mnohem složitější. Jednotlivá sídla se ztrácejí v zeleni, ale nejsou izolována na oplocených pozemcích, naopak propojují se a vzájemně prorůstají. Zeleň je protkává jako útek osnovu. Místo ulic jsou tu průchody, můstky, točité pěšinky a skrytá zákoutí. Pro neelfa je takové město většinou naprosto nepochopitelné a nedokáže se v něm orientovat.

Také by zde kdokoliv marně hledal městský pouliční ruch, obchodníky a řemeslníky, lomoz a křik. Elfí město je tiché (jen někdy snad mírně hudební) a působí prázdně a poněkud záhadně. Po můstcích a stezičkách prochází s vážnou vznešeností jen sem tam pár postav a hovoří spolu tiše a rozvážně, jako by právě řešili nejvýznamnější otázky filosofie, což mimochodem bývá často pravda.

Ta spousta bujné zeleně je krásná, ale není to příroda. Vše je rafinovaně a dokonale vymyšlené: Skladba rostlin, vržené stíny, kameny kolem cest, kašny, potůčky a vodopády i živé ploty, které plynule přecházejí do zdí a naopak. Málokdo dneska ví, z čeho jsou domy vznešených elfů vlastně postaveny, že působí tak neskutečně a lehce, jako utkané z pavučin. Stěny jsou složitě členěny v krajkové ozdoby, točí se v složitých půdorysech, slova jako „pravý úhel“ jsou zde urážkou.

Elfí města, pokud nejsou opuštěná, jsou vzorně udržovaná, nikde není nic rozbité, opotřebované, nebo rozbourané. Přitom působí nesmírně staře a křehce, jako by stála už jen silou myšlenky anebo ze zvyku.

Kde se takové město dá najít? Nikde, pokud vás tam sami elfové nevezmou. Snad byla vysunuta silou jejich magie někam mimo čas a prostor, když Zemi zabrali hrabiví, hluční a rychle se množící lidé. (Ostatně, četli jste někdy Bradburyho Marťanské kroniky? Četli. No tak vidíte!)

Společenská struktura

Podobně, jako jsou pro smrtelníka spletitá a nepochopitelná elfská města, je spletité a nepochopitelné i jejich společenské uspořádání. Jisté je, že žijí v hierarchické a vysoce formalizované společnosti. Vládce nemusí nosit korunu a bouchat do stolu, podle jemného náznaku držení těla či odstínu hlasu neb pohledu jej všichni poznají a respektují. Každý má své přesně určené místo, které ostatní elfové znají stejně dobře, jako on sám.

Zdánlivě a navenek jsou rovnostářští, v zahradě může besedovat kdokoliv s kýmkoliv. Vnitřně jsou si ale svého postavení přesně vědomi a nikdy nepřekračují hranice, dané zvykovým právem. Část těchto pravidel zachycuje i mnoho odstínů „každodenní“ a zdvořilé mluvy, toto porozumění je však neelfům (či jiným než vznešeným elfů) prakticky nepochopitelné a nedostupné. Jako cizinec či vzdálený příbuzný jste v jejich společnosti prakticky odsouzeni k nepřetržité sérii společenských i jazykových lapsů a trapasů, jimiž se na Váš účet mohou jemně a skrytě bavit, ale najevo vám to otevřeně nejspíš nikdy nedají. Dle slov známého cestovatele Holuba-Livingstona se proto mezi nimi cítíte většinou jak „brambora v podmáslí“.

Gender aspekty

Muži jsou nositeli dění a rozhodnutí, ženy patronkami krásna, které je pro život vznešených neméně důležité než dýchání pro nás. Do jisté míry jsou také něčím jako nositelkami tajemna a iracionálna a bývají spojovány s jakousi prapůvodní přírodní životní silou. Z toho vyplývají i jejich společenské role. Ženy jsou opatrovány a uctívány (též chráněny) a jako hybatel událostí se projevují spíše skrytě a zprostředkovaně. Ovšem samo vměšování do událostí vnějšího světa je pro vznešené elfy stejně poněkud nepředstavitelné.

Vztahy

Elfové žijí zpravidla v párech, ale protože žen je mezi nimi výrazně méně, asi třetina mužů zůstává svobodná. Páry jsou stálé doslova až za hrob. Nejen že rozvod neexistuje, ale pokud jeden z manželů přijde o život, cítí se druhý vztahem stále zavázán. Na druhou stranu je soužití páru značně formalizováno a není považováno za neobvyklé, když partneři žijí i delší dobu odděleně.

I v nejosobnějších vztazích působí elfové chladně a formálně, nedávají své city najevo. Přesněji – dávají je najevo způsobem velmi náznakovým, který je pro neelfy většinou naprosto nečitelný. (Není vyloučeno, že vztahy mezi muži a ženami ostatních ras se jim jeví poněkud chudé a barbarsky zjednodušené.)

Výchova a výuka

Narození dítěte je mezi vznešenými elfy neobvyklá událost. Do jejich zvolna pomíjejícího světa a zakonzervovaného vědomí neodvratného zániku se dítě – ten symbol rozvoje a budoucnosti, trochu nehodí. Pokud však k té události dojde, věnují elfové dítěti velkou lásku a péči a to nejen rodiče a nejbližší příbuzní.

Elfí dítě vyrůstá zpravidla jen mezi dospělými, bez vrstevníků. Jeho výchova probíhá v podobě zvláštní kombinace hry a přímého předávání zkušeností. Vše je svázáno mnoha zvenčí nepochopitelnými pravidly. Po určité době rodinné péče vybírají rodiče či jejich zástupci pro dítě něco jako osobního učitele, mistra. (Zde se uplatňuje velmi často ona nezadaná třetina mužů.) Tomuto učiteli je pak jeho žákem projevována výrazná úcta a stává se celoživotně významnou autoritou (může např. konzultovat důležitá životní rozhodnutí a prakticky vždy je jeho názor akceptován).

Děti samy jsou elfy přijímány s láskou a vnímány jako „dar“. Své city však i v této sféře elfové projevují onou formalizovanou a pro ostatní rasy nesrozumitelnou podobou. Kontakt projevují např. mnohem více pohledem a slovem než dotykem a sebeovládání je jim přirozenou formou vřelosti.

Profese

Duše elfa – to je duše umělce a filosofa. A její majitel nebude pást vepře ani stát u soustruhu. Pokud už se zabývá něčím přízemnějším, než výše zmíněné umění a filosofie, bude to profese něčím tomu blízká. Elfové jsou nejčastěji magiky, ať už dělají cokoli (v tomto smyslu není vyloučeno ani to výše uvedené pastevectví či - jak jinak - umělecké soustružnictví).

Stačí se podívat na jejich stavitelství či kovotepectví nebo jen vkusně naaranžovaný talířek ovoce a zeleniny a nezbývá než povzdechnout, že je to prostě kouzelné…

Pracovat zkrátka jen s prostou hmotou a na základě přízemních přírodních zákonů téměř uráží jejich smysl pro nadreálno. Pokud budou pracovat v jakémkoliv oboru, pak spíše z vnitřního rozhodnutí a na základě vědomí osudové vnitřní nutnosti. Budou-li zloději, pak spíše informací než věcí. Jako bojovníky a válečníky si je představte spíše v roli stratégů než námezdních žoldáků, kteří někoho neladně „mydlí“ mečem. Jejich alchymie bude rovněž poněkud nadreálná a elfí a není vyloučeno, že i v roli hraničáře budou vypadat značně čarodějně. Vždy však budou prostoupeni jakousi zvláštní melancholií a vědomím osudovosti, které je bude oddělovat od bytostí ostatního světa i času.

Umění

Vznešení elfové jsou všestrannými umělci, milují poesii i hudbu, uměleckým dílem je každý dům, celé jejich prostředí.

Na rozdíl od svých lesních příbuzných preferují umění v čase setrvalé a vysoce ctící neměnnost formy i jakousi kanonickou ritualizaci postupu vzniku. Kovotepectví, sochařství, hudba či tanec, o básnictví nemluvě, jsou esencí rafinované jednoduchosti. Podobně jako úprava látek či jídel dává např. i keramika vyniknout materiálu a velmi působivě jej dotváří k na první pohled neznatelné vyšší dokonalosti.

Jen výjimečně má jejich výtvarné dílo figurativní charakter. Elfové milují ornamenty, které jsou v jejich podání velmi složité a plné skrytých významů a symbolů. Téměř nikdy nejsou pravoúhlé nebo odvozené z jednoduchých geometrických obrazců, naopak obvykle nezapřou inspiraci rostlinnými motivy.

Elfové mj. objevili také fraktálovou teorii už před tísiciletími a jsou mistři v jejím používání, a to ve filozofii pohledu na svět i v dekorativním umění.

Náboženství

Vznešení elfové jsou zvláštním způsobem oddáni svému společenství. Necítí se vázáni ke konkrétním živým jedincům (chápání společenství v podání jejich příbuzných lesních elfů je pro ně v této souvislosti poněkud „primitivní, konkrétní a barbarské“), ale k obecným principům společnosti. Zachovávání starých zvyklostí, zákonů a rituálů je pro ně nade vše, snad někde uvnitř věří, že se jim tak podaří zastavit čas. Středem jejich duchovního života je představa světa, který stárne bez možnosti obrození, čímž se výrazně liší snad od všech ostatních rozumných bytostí. Sami jsou přesvědčeni (jak už to u víry bývá), že jejich pojetí je to jediné správné a na ostatní se dívají s lehkým pohrdavým nadhledem, jako na pošetilce, chytající se klamných nadějí.

Navenek je jejich náboženství jen těžko popsatelné. Nejspíše bychom mohli říci, že jsou zvláštním religiózním způsobem nevěřící. Nemají kněze ani chrámy, nemluví o bozích (ale velmi často o existenciální filosofii). Snad věří ve všudypřítomný Osud nebo všemohoucí Chaos či vševědoucí Entropii. Výsledkem je rezignace, podivná pasivita, prosycená vědomím konce a uplývání.

Obřady

Obřadem je celý jejich život sám. Počínaje první myšlenkou po probuzení, přes vstávání, probírání snů, oblékání, jídlo, setkávání s ostatními atd. Forma jako by často převažovala nad obsahem. Obsah konání bez obřadné formy jeví se jim poněkud vyprázdněný.

Hodně pozornosti je věnováno obřadnému očišťování tělesného i duševního já. Velmi oblíbenou je mj. jistá forma očistné meditace v chůzi, která by se ovšem při pohledu zvenčí podobala spíše specifické formě tance. Meditující se očišťuje tělesně – vzdušná lázeň i psychicky soustředěním myšlenek na plně vědomé prožívání pohybů. Do jisté míry léčebný a pro úspěšnou meditaci nenahraditelný je i vliv okolního esteticky zformovaného přírodního prostředí.

Velmi specifické obřady rovněž doprovázejí např. formální podobu diskuse o různých otázkách. Také mezilidské vztahy jsou značně formalizovány a mají zvenčí nepochopitelně obřadnou podobu.

Když zemře "neumírající"

Pro extrémně dlouhověké elfy je smrt něčím nezvyklým, s čím se jen těžko vyrovnávají. Jejich očekávání odpovídá pozvolné upadání (dobré časy už byly) se zánikem všeho ve vzdálené asymptotě, hrubou násilnou smrt považují na velmi neestetické porušení řádu světa.

Pokud elfové mají tělo padlého druha (což není zdaleka vždy, vznešeného elfa potká smrt nejčastěji někde ve světě, mimo jeho původní společenství), spálí jej magickým ohněm. Tento obřad se odehrává v nejužším kruhu příbuzných a vykonává jej některý z vyhlášených mistrů magie. Čím vyšší je postavení padlého, tím věhlasnější mistr obřad provede.

Aby zesnulý byl aspoň symbolicky dále mezi svými, je mu postaven pomník, který může mít formu (abstraktně idealizované) sochy, být zabudován do arabesek na zdi nebo kamenů v zahradě. V jeho základech je ukryt popel mrtvého. Samozřejmě, pokud tělo padlého elfa nemohlo být přineseno a zpopelněno, obejde se pomník i bez něj. Z použité symboliky lze vyčíst, kdo padlý byl, jaké byly jeho činy, život i smrt.

Elfové pak nikdy neřeknou, že někdo z nich zemřel nebo padl, vždy použijí nějaký eufemismus. Například ten známý o Šedých přístavech…

Hodnoty a etika

Ne vždy jsou jimi vyznávané hodnoty srozumitelné druhým, někdy jsou složitě dostupné i jim samotným. V jejich životě má značný význam skepse a pochybování jako forma permanentního ověřování reality.

Nejvyšší význam pro ně mají duchovní hodnoty – vztah ke společenstvu, jeho prospěch, ovšem výhradně v souladu s tradicí. Také si velmi cení svých znalostí a duševních schopností, proto si velmi váží svých filosofů a jejich učení. Krásné předměty milují pro jejich uměleckou, nikoliv tržní cenu.

Vztah vznešených elfů k materiálním statkům je ambivalentní. Navenek významem bohatství okázale pohrdají, ovšem v podstatě neznají chudobu, jejich města jsou vzorem pohodlí a neokázalého přepychu. Přitom nikdo z neelfů netuší, jak vlastně fungují hospodářsky, o penězích se nejen nemluví, ale ani neuvidíte, že by někdo někomu platil. Své cti dbalý elf přeci nebude obchodníkem nebo bankéřem.

Není ovšem vyloučeno, že občas provozují jakousi specifickou formu „bartrových“ obchodů, díky nimž směňují třeba oslnivý umělecký či myšlenkový výkon za prostředky umožňující obživu. Jelikož si ale čas od času vypomáhají magií, není to pro vnějšího pozorovatele nic jiného než další zmatečná stránka jejich života.

Přestože je jim jakákoliv ekonomická činnost na pohled tak cizí, elfové díky své inteligenci velmi dobře chápou její pravidla a význam pro ostatní, zejména pro lidi. Když chtějí, dokáží se v ekonomickém prostředí lidské společnosti pohybovat s nečekanou bravurou. Jejich cílem nikdy není finanční prospěch sám o sobě, ten považují za krátkodobý a pošetilý, ale bohatstvím získaný vliv a moc, pokud přináší něco podstatného elfskému společenstvu. Elfové v lidské ekonomice připomínají dospělého, který hraje s dětmi karty. Umí to líp, ale neváží si toho.

Vědy

Věda v jejich podání je magická a magie je vysoce vědecká. Dokonce je pro ně obtížné rozlišovat mezi uměním a vědou.

Jejich vědění je hluboké. Mistři filosofie (která je pro elfy královnou věd) pronikli hluboko pod povrch věcí a v nekonečných disputacích vytvářejí stovky nových a nových variant. Pokud zapisují své poznatky do knih, dělají to složitou veršovanou formou, pomocí náznaků a jinotajů. Stejně tak mohou svou práci zašifrovat do jiné umělecké formy – výtvarného díla, taneční nebo hudební kompozice.

Hluboké studium jazyků je důležitou částí elfské filosofie, studují skryté významy a magii slov. Proto není neočekávané, že jsou jazykově nadáni a mimo obřadné Quenijštiny a všední (v jejich nazírání) trochu přehnaně expresivní a barbarské Sindarin většina z nich ovládá i několik dalších jazyků. Učí se jim snadno i „za pochodu“ ve světě. Dlužno říci, že jazyk v jejich pojetí není jen soubor zvuků či znaků sloužících k dorozumění, nýbrž úhel pohledu na svět, způsob poznávání, životní filozofie atp. (Ostatně jaký už může být svět bytostí, v jejichž rodném jazyce existuje cca kolem osmi desítek významů pro vyjádření smyslu a jen o něco méně pro duševno?)

Cesty jinam a kontakt s vnějším světem

Vznešení budí dojem, že nejraději by zůstali uzavřeni ve svém tajemném světě a kontakt s jinými rasami nepotřebují. Nanejvýš že budou ty ostatní sledovat jako zajímavý studijní objekt, jako vědec bakterii pod mikroskopem. Přesto jsou jejich kontakty s okolím překvapivě časté a bohaté. Je možné, že rychlá proměnlivost a nestálost ostatního světa je jim vzácným a skrytě fascinujícím životním kořením, které jim dodává energii. Jejich vlastní svět je až příliš statický.

Proto se „ve velkém světě“ pohybují osamělí vznešení elfové a tváří se, že je to hemžení okolo nezajímá, přestože na něm mají skrytý, leč významný podíl. Leckterý lidský panovník nepohrdl službami a radami elfího kouzelníka a kouzelník vskutku věrně sloužil, přestože se tvářil, jako by pohrdal vším tím marným mumrajem světa a svým zaměstnavatelem pak zvláště.

Postoj k magii

Jako bytostní magici v podstatě nechápou nemagické. Užít třeba prosté mechaniky je pro ně někdy obtížnější než telekineze. Pro elfa je bezcenné vše, co neobsahuje magii, filosofii nebo jiné duchovno. Pokud elf vyrobí kladivo, bude nejen umělecky zdobené, ale také magické a použít jej k pouhému fyzickému zatloukání hřebíků by byla svatokrádež.

Záliby a koníčky

Odlišit v jejich životě poslání, zaměstnání a záliby je prakticky nemožné. Všechny tyto kategorie splývají s jejich celkovou životní filozofií, poznáním a nutností. Snad by pečlivý pozorovatel objevil něco jako drobné formy sběratelství, například uměleckých předmětů. Jsou něčím jako bytostnými starožitníky – starý předmět má svou hodnotu už proto, že tak dlouho vydržel. Je jimi považován za svědectví uplynulého času a oni sami sebe vidí jako cosi na způsob posvátných svědků času.

Vztah k jiným rasám

Tyto vztahy jsou složité a velmi spletité. Zpravidla se jedná o něco mezi přezíravostí a závistí (jejich budoucnosti, perspektiv a blažené nevědomosti o světa běhu a nevyhnutelnosti chmurného konce). Nejbližší vztah mají patrně ke svým lesním příbuzným, je to ale vztah shovívavý, jako k mladšímu (a pošetilejšímu) sourozenci.

Není vyloučeno, že původně obojí elfí společenství žila v jednotě, ale postupně se diferencovala ve vztahu k převažující náplni svého života. Lesní – jako průzkumné, akční a aktivní výkonné společenství (či nepřesně kasta) v důsledku častější a intenzivnější interakce s vnějším světem rozvinulo umění prolnout se a splynout s přírodní rovinou života. Vznešení, jejichž posláním bylo zabývat se smyslem bytí a filozofií, se naopak od vnějšího světa poněkud odtrhli a uzavřeli do sebe, a to přeneseně i v doslovném smyslu toho slova.

Z ostatních humanoidů elfy nejvíce zajímají lidé. Vznešení oceňují jejich vynalézavost, schopnost přizpůsobení se a improvizační schopnosti. Naopak bývají znechuceni nedostatkem kultivovanosti a obřadnosti. Lidské chování považují často za odpudivě hrubé a hulvátské, pro nedostatek formy mu někdy nerozumí. Trochu se lidí obávají (lidská hrabivost a rozpínavost), trochu je litují i obdivují (mají tak nesmyslně krátký život a přesto nejsou nihilisty).

Krolly za humanoidy nejspíše vůbec neuznávají, barbary chápou jako specifickou lidskou skupinu. Trpaslíci jsou pro ně nesrozumitelnou konkurenční skupinou (zejména kvůli upřednostňování fyzické práce před magickou). Hobity neberou zcela vážně (a pěkně jim tím lezou na nervy).

 Zpět na Dračí doupě/Rasy

 Nahoru     Zavřít okno