Proklet zmek

Princi! Princi, kde jste? vkik lovho protrhnul zelen ticho lesa a vyplail baanta na palouku. Baant zamval kdly a poodletl mimo dostel. Princ zklaman sklonil luk.

Princi, tak tady jste! Lov byl oividn poten.

Nic jsem kvli tob netrefil, vyetl mu princ rozzloben, Co se dje?

Musme se vrtit. Jednak je pozd a navc jsme moc blzko, lov pokynul hlavou smrem k jihu, toho zatracenho zmku. Vdy vte.

Princ nevdl. A o to vc touil to zakzan msto navtvit.

Nhle vak jeho pozornost upoutal pohyb. Na paseku vyel srnec a zaal se pst. Princ namil luk a vystelil. p zve pouze zranil. Nedbaje protest lovho princ se rozjel se za rannm zvetem.

Ani nepostehnul jak, ale ztratil orientaci a po srnci ani stopa. Narazil na nepouvanou stezku a rozhodl se po m vydat. Cesta ho vyvedla k podivn oputn zpustl budov, snad kdysi zmku.

Nhle pochopil, kde se nachz. Prozradila mu to pochmurn mechem obrostl fontna, napl ztrouchnivl vrata, oputn ve slouc za obydl jen hejnm vran i to, e jeho k odmtl jt dl.

Tohle tedy byl onen proklet zmek. To msto nahnlo strach, psobilo na lovka patn. Princ byl odvn, ale i tak se ctil dost nervzn, pesto vak touil ten zmek prozkoumat. Dilema za nj vyeil jeho k. Statn vrank, kter ho nesl do mnoha souboj, nevydrel ponurou atmosfru, splail se a utekl.

* * *

Hrad princova otce se jako kad veer zahalil do tmy, peruovan pouze svtly pochodn na hlavnch chodbch a svcn v komnatch. Jeden svcen stl i ve vn komnat starho kronike a astrologa Sinderia. Svcen stl na kraji stolu, dost daleko, aby nemohl poniit listiny, kter Sinderius studoval. Jeho prci peruilo zaklepn na dvee.

Rate dl princi, ekl astrolog, ani by se podivil, jak se princ unikl z domcho vzen. Vdl, e princ Richard je ve svch devatencti letech netrpliv a tvrdohlav a mloco jej odrad od jeho cle. Princ veel a posadil se naproti astrologovi.

Nemohu popt, e jsem vai nvtvu oekval, Sinderius ani nezvedl hlavu od listin, co potebujete vdt?

Co je s tm zmkem? Co se tam stalo? Pro mne tam otec nechce pustit a pro mn uloil domc vzen, kdy se dozvdl, e jsem tam byl? vychrlil princ proud otzek.

Nemli bychom poruovat rozkazy vaeho otce, princi, to za prv. Za druh neznm vechny odpovdi. Nikdo ijc nezn vechny odpovdi.

Ano, ale v o tom dost. Urit jsi se na n rozhovor zaal pipravovat, jakmile se ti doneslo o mm vletu.

Mte pravdu. Pohlete laskav na tuto listinu, podal mu svou prci a opatrn posunul svcen, je to list kroniky z doby, kdy se to stalo. V otec byl tehdy jet mlad ne vy, ale povahy byl stejn vbojn. Zamiloval se do dcery knny ijc na tom zmku. Le nebyl jedinm npadnkem. T arodji Naveronovi se ta krska zalbila. arodj byl povahy prchliv a kdy byl odmtnut, rozlil se a zaaroval cel zmek. Vykiknul pr nco o tom, e tenhle svt u nikdy neuvid. Knna i s dcerou zmizely a ze zmku se stalo prapodivn msto, kter vechny odpuzuje a dokonce mli od nj dn zve neije.

To nen mon, odporoval a do tto chvle pozorn naslouchajc princ, Dostal jsem tam pi pronsledovn srnce.

V tom ppad to nejsp nebyl obyejn srnec.

To je velmi pravdpodobn, piznal princ. Nebylo mu pli po vli, e Sinderius ml jako obvykle ve vem pravdu, ale u si zanal zvykat.

Mm tu jejich portrty, jestli se chcete podvat.

Podal mu dv miniatury. Na prvn byla zobrazena dstojn vypadajc zelenook ena, s dlouhmi ernmi vlasy, umn vyesanmi do vysokho uzlu. Tmavozelen aty s jemnou vivkou ji korespondovaly se stbrnmi nunicemi.

Z druhho obrzku se usmvala mlad dvka. Nebyla pmo idelem krsy, daly se na n najt drobn chyby, ale pedevm psobila velmi iv a sympaticky. Mil upmn smv, nebesky modr oi, a hnd vlasy kaskdovit padajc na ramena. Tmavomodr aty, kter mla na obrzku, dvaly vyniknout jej postav.

Princi?

Princ pohledem na pespac hodiny zjistil, e uplynulo u pli mnoho asu.

Ml bych u jt.

Astrolog pikvl a s letmm smvem pohldl na obrzky lec na stole ped princem.

Mete si je vzt. Vidm, e se zaadte mezi tch nkolik odvlivc, kte se vydali zmek prozkoumat. V tom ppad vm peji mnoho tst, princi. Ti ped vmi se toti nevrtili.

J se nieho nezaleknu. Na m si dn arodj nepijde, ani kdyby si vzal na pomoc vojsko drak, odvtil hrd princ, rozlouil se s astrologem a potichu vyel z komnaty, aby se nenpadn vplil do svch komnat.

Astrolog jet chvli zstal pohrouen v mylenkch a pak jen pro sebe s lehkm smvem poznamenal: Ostatn mon nemli takovou motivaci.

I on si pamatoval krsnou a moudrou knnu Lillianu a jej dceru, kter bvala opvovna v mnoha psnch. Kdysi.

Sinderius vstal a rozehl nov svky. Rozhodnut, e tuto noc u nem cenu promarnit spnkem, zaal hledat v knihovn cokoliv, co by princi mohlo pomoci.

* * *

Princ nemohl spt. Slova starho kronike, za nm si navykl chodit kdykoliv, kdy nco poteboval objasnit, mu stle znla v hlav a mizela ustupujc ped usmvajcm se portrtem modrook dvky.

Ani neznm jej jmno, pomyslel si a propadl se do podivnch sn.

Zase pronsledoval rannho srnce. Ctil jak les kolem nj tichne a stv se neptelskm a zvltn jinm. Nhle se ocitl ped siluetou zmku. Rann srnec postvajc ped branou se otoil a podval se na nj ziv modrma oima. A najednou to nebyl srnec, ale dvka, kterou tak dobe znal, akoliv ji pedtm nikdy nespatil. Podvala nu jeho p. Pij bylo napsno na jeho opeen. Pij zakrkaly vrny na vch a snesly se kolem dvky, aby ji odnesly pry. Ne! Princ tomu chtl zabrnit, ale zahldl u jen zblesk podivnho medailonku na jejm hrdle. Zblesk? Vdy pece slunce je za mraky. Vzhldl k nebi a

A probudil se.

* * *

Krl vrazil do komnaty a vyruil Sinderia z prce. Zbytky svek a listiny vude po stole dvaly najevo, e astrolog m za sebou namhavou noc.

Vae Velienstvo, uklonil se astrolog, emu vdm za vai nvtvu? Je to pro m velik est. Odpuste mi prosm ten nepodek tady

Krl nadil svmu doprovodu, aby zstal na chodb, zavel dvee a vn na Sinderia pohldl.

Ty v, pro jsem piel.

Vae Velienstvo, netum, o em mluvte.

Princ asi ped hodinou utekl z hradu a m na, odmlel se na chvli, na to proklet msto a j chci vdt, jakou m anci, e se v podku vrt!

Princ je velmi odvn a moudr mlad mu, opravdu nevm o niem, eho by se zalekl, nebo co by ho mohlo ohrozit.

Jenome proti temnm silm nemus mt dnou anci! Pro by se ml zrovna on vrtit, kdy tolik ped nm u nikdy nikdo nevidl? Ty pece v, o co se jedn, ty jsi tam pece tehdy byl! Tak te chci, abys vymyslel, jak mu pomoci.

* * *

Princ se ohldl a spokojen konstatoval, e se mu podailo utct. Po chvli jzdy ho neklid kon upozornil, e se bl svmu cli. Poplcal kon po ji, vyndal si svoje vci ze sedlovch braen a poslal ho zptky. Stejn by se mu tu nelbilo.

Princ vzal svoje vci a vydal se pes ndvo smrem ke kdysi urit psobiv hlavn budov. Jeho kroky byly jedinm zvukem v celm zmku a krom mnoha vran hnzdcch na vi byl asi i jedinm ivm tvorem tady. V tom jeho pozornost upoutal zblesk z vranho hnzda. Jedna vrna se vznesla a vypadalo to, e nco nese. Princ z nhlho popudu vzal luk a zaloil p, zamil a vystelil. K jeho nohm spadla velik ern vrna, kter mla kolem noky omotan zlat etzek s medailonkem. Povsil si ho na krk a vstoupil do budovy.

* * *

Na krajinu se snel soumrak. Princ strvil cel den prozkoumvnm zmku, tedy spe ruin bvalho zmku, nenael vbec nic, co by mu pomohlo. Trosky hodovn sn, obytn kdlo, do kterho zatkalo, v se zavalenm vchodem, knihovna s rozpadajcmi se knihami a svitky, przdn pokladnice, obrazrna pod nnosy pavuin, vechno vypadalo przdn a mrtv. Byl tady asi jedinm ivm tvorem, nepotaje hejna vran, kter se tu bhvpro zdrovala.

* * *

Nali Richardova kon.

To nic neznamen, vae Velienstvo. Nejsp mu utekl nebo ho sm pustil.

Co vlastn vme o tom mst?

Podle mch informac tam vlivem Naveronova kouzla dolo ke zmn okolnho prosted, protoe v okruhu zmku se zvata pla a na lovka pad zvltn tse. Nkolik dobrodruh se tam vydalo, ale nikdo nev, co se s nimi stalo. Mon je napadly njak zl sly.

O to se nebojm. Richard se uml vdycky dobe ohnt meem.

* * *

Slunce u zapadlo, ale princ neusnal. Akoliv se ctil unaven, nechtl zstat nechrnn na tomto mst. Pohldl do kouta. Zdlo se mu, e stn pibylo. A jakoby zhmotnly a pijaly tvar podivnch tvor.

Princ v posledn chvli vythl me a odrazil jejich tok. Peal jednoho stnovho tvora v plce a odrazil dalho. Uhnul tetmu a probodnul dal pzrak. Jene po jeho ranch nebylo ani pamtky.Jeden stn se mu u spal po krku, kdy tu nhle zapulzoval medailonek, na kter u zapomnl. V ten moment se stny sthly k tku. Princ vzal medailonek do ruky a roztoil ho na etzku jako prak. S nm v jedn ruce a s meem v druh se vrhnul za stny a pronsledoval je, dokud se mu v temnch chodbch neztratily. Tehdy si uvdomil, e si nevzal pochode, a tak doel do nejbli mstnosti. Podle dr ve stee a regl s pavuinami poznal knihovnu. Vylovil z kapsy kesadlo a hodlal zaplit njak svky, kdy se zistajasna zablesklo a v mstnosti se zjevila postava. Princ si prohldl pchozho a podle jaksi rozmazanosti obrys a ru v jeho och uril, e se jedn o arodje Naverona. Jinak vypadal jako normln vysok mu s uhlov ernmi vlasy a dlouhm tmavm vousem.

Vidm, e jsi pekonal m strce. Jist s n pomoc, sm bys na to nestail.

Princ nenpadn schoval medailonek.

Pro mysl?

Nejsi v takovm postaven, abys mi mohl pokldat otzky. Pnem tohoto zmku jsem j. Rozhodl ses rozit ady odvlivc, kte tu nali smrt ped tebou. Bylo to tvoje rozhodnut. J ale nejsem bezcitn, a tak ti dm anci. Spl ti koly, kter ti zadm, a bude moci odejt.

A kdy je nesplnm? Nebo se mi nebude chtt?

arodj se jen zle pousml a vyslal proti princi proud nazelenalho svtla. Princ byl na nco takovho pipraven a uskoil za sk s knihami. Stl, u kterho ped okamikem stl, se zmnil v hromdku prachu.

Pak t promnm v kmen v zahrad.

Jak je tedy tvj prvn kol?

Snadn. Pemsti fontnu z prvnho ndvo na druh. Do zpadu slunce.

arodj zmizel a zbyla po nm jen hromdka popela, do kter princ s opovrenm plivnul.

* * *

Pes noc se nic nestalo. Pzraky se bu bly neznm moci pvsku, nebo jim arodj nadil, a jsou v klidu.

Princ se vzbudil s nejasnm pocitem, e se mu zdlo nco dleitho, ale nemohl si vybavit, co to bylo a eho se to tkalo. Zatsl hlavou, aby se zbavil nedoucch mylenek a pipravil se na svj kol.

Nkolikrt obeel fontnu kolem dokola. Pedstavovala pvabnou enu drc ndobu, ze kter mla vytkat voda. Ale socha byla obrostl mechem, voda netekla a msa byla pln spadanho list. Bylo nad slunce jasn, e na pohnut sochou by poteboval slu alespo pru tanch kon, sm by ji nezvldl ani vytrhnout ze zklad. Princ se vak nehodlal vzdvat. Vydal se tedy do zmku poohldnout se po njakm nad.

* * *

Co pro nj meme udlat?

To zle na situaci, ve kter se nachz, vae Velienstvo.

Tak nco vymysli, Sinderie.

Staec se zamyslel a pravil: Slyel jsem, e na zmku bvala obshl knihovna. Nkte lid tvrd, e arodj Naveron si knny vimnul kvli jejm magickm znalostem. Mohl bych se pokusit, nco zjistit. Princ by se mohl v knihovn mon dozvdt vce.

Princ je mu a sprvn mu se ohn meem, ne knihou! peruil jeho vklad krl.

Jist mte pravdu, velienstvo, nicmn myslm, e princ nen v bezprostednm ohroen ivota a teba by se zde mohly najt potebn prostedky.

Dvm ti volnost rozhodnut, sm vyut, rozhldl se po mstnosti, sv magick sly a cokoliv pod, sluhov ti donesou. Ale nco udlej! J ti naizuji, abys princi pomohl vemi monmi prostedky.

Sinderius chpal krlovo rozhoen pramenc z jeho obav o syna, a proto uctiv sklonil hlavu a prohlsil: Psahm, vae Velienstvo, e podniknu ve, co bude v mch silch.

* * *

Princ uctil lehk pohyb na hrudi. Shnul na to msto a v ruce uctil znm dotyk medailonku. V ruce mu tm poskakoval, jako by byl pitahovn silnm magnetem. Princ se rozhodl jt smrem, kter mu medailonek ukazoval, ale zstval obezetn. Netuil, emu m v tomto podivnm mst dvovat.

Medailonek, ho zavedl do mstnosti, ve kter se potkal s arodjem. Na dennm svtle vypadala velmi zpustoen. Polman regly se msty sesypaly na hromadu, z knih vypadvaly strnky a krouily po mstnosti jako porann ptci a na stnch rostly mechy a liejnky. Princ pekroil hromdku prachu a doel a k zadn sti mstnosti k malmu tecmu pultku, kter byl a neobvykle mohutn. Princ se jen usml, z hradu svho otce znal mnohem lep skre. Chvli pemlel, jak tajnou zsuvku otevt, ale devo bylo v tak patnm stavu, e se dalo snadno rozlomit. Uvnit byla prastar kniha. Medailonek v princov ruce se pestal vzpouzet, a naprosto poklidn visel na etzku, jako by nikdy nic jinho nedlal. Princ zvdav prolistoval knihu. Vazbou mu pipomnala knihy, kter pechovval ve sv komnat kronik Sinderius. Chtl v n zalistovat, ale ona se sama otevela na strnce s nzvem Kterak pedmty neiv z msta na msto pesunouti. Princ si podrobn prostudoval instrukce a pak knihu zaklapl a rozhldl se po mstnosti. Jeho pozornost upoutala vrna, kter si sedla na okenn parapet. Zdlo se mu, e bledne, a opravdu najednou z n byla ed vrna, kter stle vce blala.

Princi, promluvila na nj podivn zmnnm Sinderiovm hlasem, poslm svho posla. Krl se svmi mui se pokusil do zmku dostat, ale vbec ho nenali. Je ve vaem zjmu prostudovat knihovnu. Mohl byste zde najt zpsob jak arodje Naverona zniit. Pokud byste vrna se z bl mnila v prhlednou a jej hlas stle slbl.

pozstatky magie u byly slyet jen trky vt. K mizc vrn se zaaly sltat skuten vrny a pod nrazy jejich kdel se rozplynula zcela.

Princ se je pokusil rozehnat a pak se vnoval pprav kouzla. Poteboval pedmt, kter byl zmnn magi. Rozhodl se pro popel ze stolku. Nabral ho do lahviky a vydal se na ndvo ke kan. Vrny se zvedly a vzltly za nm.

Na ndvo zaal s ppravou kouzla. Jakmile vak vysypal popel ped kanu, vrny zaaly mvat kdly a rozvily ho do vech svtovch stran. Nkolikrt zaklel a pak nasypal popel do st sochy. Pipadalo mu, e je to bezpen msto. V tom se socha pohnula, zavila zvojem z beanu a vechny vrny se rozltly.

Kouzlo za chvli vyprch, oznmila pekvapenmu princi, co si d?

Pesunout kanu na druh ndvo, ekl princ, ale jak -

Te nen as, peruila ho socha a zmizela.

Princ bel na druh ndvo. Kana tam stla ve stejn podob, pouze mech zakrvajc tv sochy zmizel.

Peji ti spch, zaeptala socha a strnula.

Princ byl udlostmi zaskoen, o tomhle se v knize nepsalo. Prohldl si kanu znovu. Uvdomil si, e socha pedstavuje stejnou enu, jakou u jednou vidl na obraze, byla to knna Lilliana. Ale na obraze nemla tak smutn oi.

* * *

Den se chlil ke svmu konci.

Princ sedl open o stnu a veeel ze svch zsob. Pedpokldal, e slunce u pomalu zapad, ale zde nebylo dn slunce vidt.

Vidm, e jsi svj kol splnil, pravil arodj a vystoupil ze stny.

Pochyboval jste snad, zda krlv syn spln zadan kol?

Ne, doufal jsem, e zbava bude pokraovat.

Princ pesto ctil jeho nespokojenost, patn maskovanou smvem.

Ztra vstup do ve a najdi mi tam stbrn prsten, kter jsem kdysi ztratil.

Jak poznm, e je to opravdu ten v? Vrny tam mohly nanosit spousty ozdobnch pedmt.

Dm ti nkres.

V ruce se mu objevila st kresby pedstavujc dv ruku. Na prstenku mla stbrn prsten s drobnm kvtkem.

Ztra si pro nj v tuto hodinu pijdu.

Budete ho mt.

* * *

Noc byla temn, ani msc nevykouknul zpoza mrak, ale Sinderius se neodvaoval usnout. Ctil ptomnost cizho vdom, ciz magie, kter se u od zpadu slunce snaila proniknout do hradu. Kdysi dvno by ji Sinderius dokzal zapudit, ale nyn pochopil, e je u star, a tato sla je na nj pli mocn. Uctil pval energie razc si cestu do jeho mysli.

Sinderie!

Pane?

Spus tt, potebuji s tebou mluvit.

Jist, pane.

No, konen. Co si mysl, jak to, e jsi mne nepoznal?

Promite, pane, zde utk as mnohem rychleji. Je to u tolik let, co jsem byl u Vs ve slub.

arodj Naveron si Sinderia pemil pohledem.

Mentln obrana ti jde stle dobe.

Je to pro mne nesmrn est, slyet to od Vs.

Pesta s tm a poslouchej, co od tebe potebuji.

* * *

Princ se marn snail pemoci spnek. Medailonek si drel v ruce pipraven na neoekvanou non nvtvu. Po zkuenosti z minul noci nedvoval dnm stnm, ani niemu jinmu na tomto mst.

Propadal se do zmatench sn o bloudn v temnch chodbch, kde poletovaly vrny.

Pokej! zakiel, ponvad se nemohl zbavit pocitu, e za nkm pospch.

Zistajasna se ped nm objevila dvka z minulho snu. Zatajil se mu dech nad jej krsou a srdce se mu rozbuilo tak prudce, jako by mu chtlo vyskoit z hrudi. Usmla se na nj, chytila ho za ruku a vedla dlouhou chodbou kamsi do neznma. Princ si pl, aby tento okamik trval celou vnost, nezleelo mu na tom, kam jdou, chtl kret vedle n napod.

Ukazovala na dladice, po kterch lapala a na stny. Najednou se zmaten rozhldla a zmizela. Pak se objevila opt, ale princ vyctil, e se njak zmnila.

Mus najt ten prsten, vykikla zoufale a znovu zmizela.

Zmaten princ se probudil, avak shledal, e je jet hlubok noc. Propadl se do hlubokho bezesnho spnku.

* * *

Jak mi vysvtl sv tehdej selhn?

Knna disponovala zvltn starou magi, co nikdo nevdl. Kdy jsem tam byl na vzvdch, nezaslechl jsem o tom ani zmnku.

Take, kdy jsem zaal zmek pesouvat, tak jsi zmizel.

Byla to chyba, miste, ale zpanikail jsem.

Ty v, e ti nevm, konstatoval chladn Naveron.

Sinderius se zachvl.

Pesvdm Vs o sv spolehlivosti, jᅓ

Nem ani jinou monost. Pokud tak neuin, tvoje bdn lidsk existence skon.

Sinderius uctil, jak na nj dolehlo proklet. Naveronovy kletby neuml nikdo odvrtit.

* * *

Kaln rno uvtalo prince pouze kikem vran, kter se zdl v tom mrtvolnm tichu podivn hlasit. Zmocnil se ho prapodivn pocit strachu, nic se mu na tomto prokletm mst nelbilo, oekval nebezpe v kadm kout, a kdy vyel na ndvo, pipadal si zoufale zraniteln. V se nad nm tyila v celm svm pochmurnm rozpadu. Kdysi to musela bt krsn stavba, nyn vak st rozeznval torza soch kolem vchodu. Na liduprzdnm ochozu hnzdily vrny, snad i ony plnily lohu truba, kdy vtaly poutnky svm kikem. Kikem, kter rozhodn nevstil nic dobrho.

Opel se do polorozpadlch dve a vstoupil. Ve veobecnm padku a zkze se npadn vyjmala mal ern a kupodivu zachoval dvka vprosted podlahy, vedouc zjevn do podzem. Vypil je a ctil, jak se mu medailonek na hrudi zachvl.

Ocitl se v podzemn chodb osvtlen podivnm bledm svtlem, kter rozhodn nebylo pirozenho pvodu. Nelbilo se mu to a radji si zaplil pochode. V jejm svtle si povimnul, e nkter dladice zmnily barvu. Sklonil se, aby si je prohldnul ble. Pod jeho dotykem se jedna z nich nepatrn zasunula a tsn nad jeho sklonnou hlavou proltla ipka. Opatrn prozkoumal dal dladice a vydal se obezetn vped. Z hlavn chodby vybhaly chodby postran, kter ovem nebyly osvtleny. Zaal si dlat znaky na stny. Znenadn se prudce zachvl jeho medailonek a princ uctil zpach hbitovn hlny. Stail se jen tak tak otoit, aby odrazil tok avl zezadu. Prince vak nejvc pekvapil vzhled tonka. Zlovstn kleb kostlivce, kter zachzel se zbran vskutku mistrn, ho na chvli zarazil. Ucouvl. ipka se s tm neslynm hvzdnutm zabodla do kostlivcova ramene. Sotva si toho ani poviml a vedl rychl vpad na princv bok. Princ ho odrazil, ale byl donucen couvat. Nevidl, kam lape, pr ipek opt proltlo kolem, ani by vak zranily kohokoli z bojujcch. Princi se konen povedlo zaujmout lep postaven a usekl kostlivci zpst i se avl. avle zazvonila na dladicch a princi se do pae zabodla ipka. K jeho hrze se z useknutho kostlivho zpst stal dal kostlivec se avl. Princ elil pesile staten, ale z kad useknut konetiny povstal dal kostlivec. Jejich lebky se na prince vhrn klebily a v przdnch onch dlcch hoela bled svtlka. Doreli na prince a on si uvdomil, e co nevidt prolom jeho obranu. V zoufalstv pouil pochodn msto mee a s vekerou zuivost ji vrazil do pootevench st nejbliho kostlivce. K jeho pekvapen vzplly vechny lebky jasnm plamenem a kostliv bojovnci se rozttili na tisce malch lomk. Princ se v posledn chvli stail pikrit a kousky kost, ostr jako bitva ho vtinou minuly anebo se zasekly do jeho at i ttu. Princ, vyerpn z boje, s nmahou vstal a neumle si obvzal krvcejc rny. Piel o pochode a vyhbat se nlapnm dladicm te bylo mnohem obtnj.

U jen kousek.

Dvin hlas se ozval z postran chodby.

Jsi staten, te u to nesm vzdt. Poj za mnou.

Princi jej hlas pipadal jako rajsk hudba. Medailonek mu pulzoval na hrudi. Sevel v ruce me a vstoupil do chodby.

Te u budeme skoro u cle, konejila ho.

Princ ctil, jak mu sly ubvaj s krv prosakujc pes obvazy. Medailonek pulzoval stle rychleji, vzduch se dchal h a h a vechno kolem se toilo.

Zastavme na chvli.

Ne, te ne, te u zbv jen kousek!

Tu nalhavost v jejm hlase u pece nkdy slyel. Kdy to bylo? Kdy to jen bylo?

Poj!

Vzpomnl si na dnen sen. Tohle byla jin dvka, ne ta z pedelho dne.

Usmj se na m, poprosil ji.

Poj, opakovala, jako by ho neslyela.

Sebral ze zem kmen a hodil ho dl chodbou. Pr sh se kutlel a pak ho pohltila stna ohn, kter z nieho nic vylehl z podlahy. Horko jet zeslilo.

Co jsi za? zakiel na pzrak dvky, ten vak zmizel. Princ se vrtil na hlavn chodbu a vyerpn se opel o stnu. Pot usedl, ale me do pochvy nevrtil.

* * *

Netuil, kolik cesty mu jet zbv, ale ctil se odpoatj a nehodlal se vzdt a vydat se zptky. Poviml si, e nlapnch dladic ubv a pzran svtlo se jasn. Chodba vystila do kruhov mstnosti, ve kter se nachzel mal stolek uprosted a na nm poloen skka. Princ si nedviv prohldl vstup do mstnosti, ale neodhalil dnou past. Pesto, kdy vstupoval dovnit, zdlo se mu, jako by ho njak neviditeln sla prostoupila skrz na skrz, ale ten pocit ihned peel. Pistoupil ke skce. Nebyla zamen a la otevt velmi snadno. Spoval v n prsten, kter mu arodj ukzal. Vzal jej do ruky, pekvapen, e to lo tak snadno. Vzpomnl si na pzrak dvky, kter se ho pokusil svst z cesty.

Pro to udlala? Pedtm mu pece pomhala.

Princi, ozvalo se za nm. Stla tam dvka z jeho sn, dvka, kter se ho pokusila ped chvl zabt, a usmvala se na nj.

Tasil me a schoval prsten do kapsy.

Co chce?

Udiven se na nj podvala. Chci ti pomoc. Prosm, nedvej ten prsten arodji.

Mm poruit slovo nslednka trnu, kter jsem dal?

V mi, prosm. Prsten sem kdysi ukryla moje matka a rozprostela kolem kouzla, kter zajiuj, e prsten si me vzt jen nkdo s dobrm srdcem a bez magickch schopnost. Akoliv vypad jako vrobek klenotnka, je to ve skutenosti mocn magick pedmt. Vdy i ty sm, a nejsi arodj, pivolal jsi mne sem svou mylenkou.

Nechtl jsem t vidt, ekl princ, stle ve stehu.

Prsten by neudlal nic proti tv vli. V mi prosm. arodj Naveron se njak dozvdl o tomto prstenu, a to byl hlavn dvod, pro sem piel. A potom uvidl mne a odmlela se a pes jej spanilou tv peel stn, a uinil z tohoto msta prokletou pustinu. Matka se radji vzdala moci, kterou prsten dv, ne aby se ho zmocnil Naveron. Pokud mu prsten donese, dokon sv dlo zkzy. Mysl, e on dohodu dodr?

Zmiz! Nepodailo se ti zahubit m cestou, a te se marn sna mne znejistit? Zmiz ty proklet pzraku, niemu tady nevm! vykikl princ.

Dvka se smutn usmla a zmizela.

Princ vztekle shodil skku ze stolku. Rozbila se na spoustu malch kousk.

Nkdo se sna, abych kol nedokonil, pomyslel si. Ujistil se, e m prsten stle v kapse a vydal se chodbou zpt z podzem.

* * *

Denn svtlo ho tm oslepilo. Nebe sice bylo stle pomourn, ale mnohem jasnj ne pzran bled svtlo z podzemnch chodeb. Potlail nutkn zavt oi. Zpten cesta z ve probhala snadno - a pli snadno. Ctil, jak se v nm zved nenvist vi tomuto prokletmu mstu. Odhadoval, e do zpadu slunce zbv jet njak as. Do t doby se toho me stt jet hodn. Zachvl se, kdy si vzpomnl na klamav pzrak dvky, kter ho mlem zahubil. Kdo v, co dalho tu ek.

* * *

Knihovna vypadala stle stejn opotebovan, ale z njakho dvodu se v n ctil bezpen. Listoval si v knize, kterou vera nael. Opatrn otel star strnky. Zdlo se, jako by kniha od minulho dne zchtrala, tm se mu rozpadala v ruce. Nejednou ho upoutal jeden odstavec.

* * *

…a znmo je o tchto ptcch, e zdruj se v mstech, kter magi silnou oplvaj. Pedevm pak tam, kde as sv brny mn a kde svty se setkvaj. Je ovem nutn dt na n pozor, protoe asto magii msta vstebaj, a podle jej povahy se chovaj. Jsou znmy ppady, kdy vrny zl magie pln, na nhodn poutnky se vrhaly, aby je vypudily…

Pmo za okny zakrkala vrna a princ sebou leknutm trhl. Kniha mu vypadla z ruky a listy se rozsypaly po okol. Vazba knihy se roztrhla a strnky se zaaly rozpadat na drobn trky a text se z nich vytrcel. Se zoufalstvm pozoroval paprov vloky, kter se tie snely na podlahu. Pochopil, e ztratil jedinou vhodu, kterou ml na arodjov pd. Vybavil si text, kter ho zaujal. Nkde se tu mon nalz brna do jinho svta. Nyn si nemohl dovolit ztratit ani okamik. Ujistil se, e m prsten pod u sebe, vythnul ze zad medailonek a svil mu vekerou svou dvru.

Dove mne k t brn,zaeptal.

* * *

Znovu prochzel obrazrnou. Portrty honosn obleench mu a en, zti zobrazujc rzn sti zmku, ve pokrval prach a pavuiny. Trhnut medailonku ho zastavilo ped jednm obrazem. Na stolku, pokrytm drahou ltkou, spovaly mapy a svitky. V pozad byla velmi vrn namalovan temn chodba. Princ se na nj zamylen zahledl, na cel kompozici se mu nco nezdlo. Stolek byl umstn pli ke kraji, jako by bylo mon kolem nj projt. Princ nathnul k obrazu ruku, ale nezaznamenal dn odpor, jen jako by kolem rozdln proudil vzduch. To nebyla iluzivn malba, ale opravdov chodba, peliv zamaskovan. Nadechnul se, sevel medailonek a vstoupil do chodby.

* * *

Vstoupili do zmku hlavn branou. Sinderius se zachvl, ne kvli ponur atmosfe, ale jak na nho zapsobil pechod mezi dvma asy. Brna do druhho svta byla blzko.

Poslal jsem ho pro Lillianin prsten, peruil ticho Naveron.

Nem anci.

V to tak doufm. A pokud by nhodou uspl, tak bych konen ten prsten zskal.

Naveron se postavil doprosted dvora. Setmlo se. Zachytil posledn slunen paprsky ze svta za zmeckou zd do malho temnho krystalu v medailonu, kter te poloil na zem a pronesl nad nm ptrac formuli. Krystal zapll a Sinderius propjil Naveronovi st sv sly. Kouzlo nepineslo oekvan inek. Princ ani jeho tlo, se neobjevili. Mkk slunen paprsky z krystalu vybledly a tmu protrhlo Naveronovo zaklen.

Nen mrtv, ale v tomto svt tak nen. Nechpu, jak se mohl dostat do druhho svta. Nem dn schopnosti!

Co chcete dlat, miste? otzal se Sinderius.

Pokme si tu na nj.

* * *

Postupoval vped temnou chodbou, osvtlenou jen zvltn z medailonku. Ml pocit, e se kolem nj nkdo pohybuje. Nevidl dnou konkrtn tv, jen ctil ciz ptomnost. Chodba kolem nj se rozila v jakousi mstnost. Spatil v n mnoho lid vetn knny a jej dcery, ale ona jedin vpadala skuten. Vichni ostatn byli nezeteln a psobili dojmem, e se co nevidt vytrat.

Princi, vykikla radostn a vyla mu vstc, dokzal jsi to. Te budeme vysvobozeni.

Nechval dne ped veerem, dcero, opravila ji knna, boj jet neskonil. Naveron ns nenech jen tak odejt, ale slibuji, e se pokusm bt npomocn.

Dlute mi vysvtlen, prohlsil princ, vysvtlen toho, co se tu dje.

Je to dlouh pbh, smutn se pousmla knna, ale mte na nj prvo. Budu strun.

Ped dobou velmi dlouhou pro tvj svt, jsem ila na zmku s dcerou a vnovala jsem se magickm umnm. Nevm, jak se o ns dozvdl Naveron, ale vyslal k nm svho peha, aby zjistil nco vc o ns a o m magii. Pozdji zavtal osobn pod zminkou, e chce podat o ruku m dcery. Mnohem vc ne o ni, mu lo o prsten, kter nyn ochrauje ty. Prsten je mocnm magickm artefaktem a v jeho rukou by se stal nebezpenou zbran. Proto jsem se rozhodla ukrt ho v podzem a zabezpeit tak, aby se ho nemohl zmocnit.

kala jsem ti to, kdy jsi m pivolal do podzem, peruila ji jej dcera.

Ano, kala, ale pedtm ses m pokusila zabt.

Ne, to jsem nebyla j! arodj musel vyslat pzrak s mou podobou. Pokusila jsem se t varovat ve snu, ale kouzla, kter m ste, to nedovolila.

A jak ti mm vit? Jak mm vdt, zda nejsi jen dal iluze?

V svmu srdci, princi. Zkus to prosm.

Nco v jejm hlase mu sebralo ze rt dal obvinn. Obrtil se opt ke knn.

Vskutku dobe jste to vymyslela. Prsten jste ukryla, ale tak, aby Vm ho nkdo mohl znovu donst, a budete potebovat.

Kivdte mi, prsten po prvu nle vm. Jen jsem ho chtla ukrt ped Naveronem. Kdybych to neudlala, vechny by ns zniil, jak ml pvodn v plnu. Neunesl odmtnut m dcery a ztrtu monosti zskat prsten. Netuil, e ovldm i jin sly ne on, a tak nakonec jen cel zmek pesunul do jinho svta. Ns vechny pemstil sem, kde as plyne jinak a nae tlesn schrnky pipoutal do kamen na zmku. Veker zbytky sly jsem spotebovala na ochranu dcery, ale dokzala jsem ji jen uchrnit zaklet v kmen. A nebt toho, e mi nkdo pomohl, nedokzala bych ani to.

kala jste, e zde as plyne jinak?

Ano, jak jinak bychom mohli nezestrnout?

Pak se ovem musm vrtit. Ml jsem as na splnn kolu do zpadu slunce. Musm dodret slovo.

Knna se rozesmla. Vn si myslte, e arodj s vmi bude hrt poctiv? To lpn na spolehlivosti a cti… pipomnte svho otce.

Povaujete to snad za patnou vlastnost?

Naopak. Obdivuji to. Vete ns z naeho vzen, princi Richarde.

* * *

Vae Velienstvo! udchan kapitn stre vyruil krle z vah nad Richardovm osudem.

Vae Velienstvo, nco na ns to!

Strach v jeho hlase piml krle vyhldnout z okna. Pesn stopu od hradeb obklopovala hrad masa temnoty, ze kter obas vyhldly krut erven oi. Tvor podivnch tvar se vrhnul na brnu, ale byl sestelen luitnky.

Okamit poli pro Sinderia.

Je mi lto, Vae Velienstvo, ale zmizel. Chtl jsem vm to ct, ne pilo tohle.

Vichni bojeschopn mui a se ozbroj. J sm budu velet obran. Ostatn a se uchl do sklepen pod severn v, tam je magick ochrana. Musme hrad udret do svtn.

* * *

Ten pocit, kdy se vracel do zmku, byl tak nepopsateln zvltn. Panovalo straideln ticho a obas kolem sebe zahldnul n obrysy. Knna s dcerou mu vak stle byly po boku.

Pot, co vyli z chodby v obrazrn, zaskoilo ho, jak je na zmku tma. Netuil, e se zdreli tak dlouho. Chtl to ct knn, ale vichni krom knniny dcery nkam zmizeli. Kdy vzhldnul, zjistil, co je pinou t tmy. Vechna okna byla vyplnna hejny vran. Ptci posedvali po rmech a zbytcch okenic, nebo jen poletovali na mst, tak jak by to nikdy normln vrna neudlala. Vydal se do hlavnho slu, kde mu vyel vstc arodj Naveron s njakm dalm muem.

Vtm Vs, princi. Zd se, e mte trochu pote s plnnm slib. Slunce zapadlo ped dlouhou chvl.

e zrovna vy pochybujete- zaal princ, ale zarazil se, kdy se podval na arodjova spolenka.

Sinderie?!

Neekm, e to pochopte princi, prohlsil star kronik a potaj vyslal st svch sil smrem ke krlovu hradu.

Hezky jsme se tu seli, e? zasml se Naveron a pokraoval, mm pro Vs malou obchodn nabdku. Vy mi te odevzdte prsten, zmizte a nikdy se nevrtte. J si tady mezitm popovdm s knnou a ujasnme si pr detail.

Ur mne vae pesvden, e bych mohl pijmout takovouto nabdku! Utct z boje a zanechat vm tu ostatn na pospas. Nikdy.

Musm Vm oznmit politovnhodnou zprvu, e hrad vaeho otce je obleen armdou mch sluebnk, kte jen ekaj na mj povel. Kdy zstanete, znite nejen sebe, ale i svho otce.

Ty proklet zrde! K bys nikdy nedoel pokoje, oboil se princ na Sinderia.

M slovo plat. Nevydm Vm ani prsten ani tento zmek.

Vezmu si je sm, odpovdl chladn arodj a udlal tm neznateln pohyb rukou.

V ten okamik se vechny vrny zvedly a zatoily na prince.

* * *

Nejhor ze veho bylo ekn. Mui neklidn obchzeli po hradbch a sledovali vhrun vykvajc stny kolem hradeb. Svtlo pochodn se odrelo od rudch o a vycennch zub. Najednou se stny zaaly stahovat, aby vytvoily prostor pro nco, co pichzelo. K hradu se piblioval podivn edav pzrak. Strn v nm zaali rozeznvat postavu vlenka. Vystelen py jm proltly bez nejmenho nsledku. Strn vytasili mee a pipravili se k obran, ale k jejich pekvapen se pzrak nepokusil bojovat. Pozdravil je zdvienm mee a postavil se k nim do ady. Zanedlouho se stny za hradbami zvedly a zatoily.

* * *

Princ odrel meem vrny a uhbal ped jejich ostrmi zobky a drpy. Najednou vechny znehybnly a zstaly viset ve vzduchu jako sochy. Princ se s asem vymanil z klubka nejdotrnjch vran a spatil knnu Lillianu, jak vstupuje do dve s vrazem hlubokho soustedn. Pak mvla rukou a vichni ptci padli na zem, kde zstali leet.

Podvejme, pronesl chladn arodj, pichz vm zzran pomoc, princi.

Vzpt proti nim vyslal stnu z ohn. Princ se instinktivn pikril a plameny mu splily jen vlasy a rukv. O chvilinku pozdji tsn vedle nj udeil blesk, vyslan tm prokletm zrdcem Sinderiem. Rozzuen se vrhnul na arodje. Pokusil se odrazit dal blesk epel mee. Podailo se mu to, ale v ruce mu zstal jen jlec. Odskoil stranou ped dalm kouzlem a vytasil dku. Tm ztratil drahocennou vteinu a dalmu kouzlu, kter na nj seslal arodj zrove se Sinderiem u nemohl uniknout. Najednou poctil, jak se mezi nj a arodje stav jaksi neviditeln tt. Vnoval letm pohled knn. Stla i se svou dcerou u zdi slu, obklopen zivm fialovm svtlem a zaklnala. Podkoval ji klonou hlavy a s novm odhodlnm se vrhnul na arodje. Ten s smvem na prince shodil kamennou klenbu.

* * *

Sinderius vnmal dvojm zrakem. Jen tko se mu dailo seslat kletby na prince a knnu tak, aby mli anci jim uniknout. Udlosti u krlova hradu vyadovaly stle vt soustedn. Stny prorazily brnu a drtily vyden vojsko. Ndvo bylo poseto mrtvolami vojk a mezi nimi jen pr zabitch stnovch netvor. Jeho pzran ryt u nkolikrt jen tsn odvrtil tok na krle, kter staten vedl obrnce. Nhle se obrovsk stn optovn vrhnul na krle a jeho druinu, ale Sinderius se musel zamit na dj v sle.

Kamenn klenba, kterou Naveron svrhnul svm kouzlem, se nezadriteln tila na prince. Jeho tt to nemohl zvldnout a utct tak nelo. Knna upela veker sv sly k princi. Na poslen jeho ttu nemla as, a tak udlala jedin, co mohlo uspt a nevyst z n vekerou slu. Zmnila padajc klenbu ve vodu. Masa vody byla sten zachycena ttem, ale i tak vyrazila princi dech a srazila ho na podlahu. V ten moment zashlo nesoustednou knnu Naveronovo kouzlo a odhodilo ji jako bezvldnou loutku. arodj se s triumflnm smvem obrtil k princi, kter bezvldn leel na mokr podlaze a lapal po dechu.

Co t te ochrn? Ml jsi utct, kdy jsem ti to nabzel.

Princ se zvednul na nohy a vyrazil s napaenou dkou na arodje. Nemohl se vyhnout kouzlu, kter na nj arodj seslal. Princovy pohyby se zpomalily, rysy mu ztvrdly a zaal se mnit v kmen.

Po-moz- pokusil se vykiknout, ale kamenn sta nedokzala zformulovat slova.

Sinderius vdl, e pokud mu nepome te, nebude mu u pomoci nikdy. Nhle se musel soustedit na sv druh vdom. Stn prorazil obranu, srazil krle z kon a Sinderiv pzrak pro nj nepedstavoval vt obt. Pimknul pzrak k zemi a sklonil se ke krli.

Sinderius potichu zaklel. Poteboval as! Nemohl bt na dvou mstech najednou a soustedit se na oba boje. Navc, jak si musel piznat, se bl. Bl se Naveronovi kletby, tak jako nikdy v ivot.

Knnina dcera se v zoufalstv vrhla na arodje. Ten ji jednoduchm kouzlem odmrtil stranou tak, e zstala viset ve vzduchu dva metry nad zem.

Vyi to Sinderie. Omra ji a tu sochu naeho princtka rozdr na prach. Tak dlej!

Sinderius svma pzranma oima zahldl, jak stn odhodil krlovo bezvldn tlo. Soustedil vekerou svou slu na prince.

Boj se ho zabt? M by ses bt m.

Sinderius pohldl Naveronovi do o a pronesl vraedn zaklnadlo. Naveron ho s nmahou odvrtil. Otoil se k princov soe, aby dokonil dlo zkzy, ale princ u obivnul a pokraoval v pohybu. Posledn krok a vrazil dku arodji pmo do srdce.

* * *

Ve se zdlo bt ztraceno. Pzrak ryte, kter jim pomhal, se rozplynul, krl byl mrtev a stn neubvalo. Kapitn se louil s ivotem. Najednou vyel msc zpoza mrak a ozil przdn bojit. Vechny stny zmizely. Kapitn si promnul oi. Nebt padlch vojk a zabitch stn, byl by ekl, e se mu to zdlo.

* * *

Princ vythnul dku z arodjova tuhnoucho tla a rozhldl se po tom zrdci Sinderiovi. Nebyl tu. Msto nj sedla na podlaze mal vrna s edavm pem. Pokynula hlavou smrem k princi, knn a jej dcei a pak se ztratila mezi hejnem vran, kter se zvedlo a odltlo pry.

Do slu proniklo rozbitmi okny svtlo hvzd a dovnit zaali proudit lid. A sl a cel zmek se mnil a vracel se k sv pvodn okzalosti. Princ se vyerpan dokloptal ke knn a posadil se na schody vedle n.

Dkuji za pomoc, pronesl vhav.

Nebyla jsem to jen j, kdo vm pomohl. Ne vechno je tak, jak se zd.

Take na konci mi pomohl Sinderius a ne vy?

Zavrtla hlavou se smutnm smvem. Pila jsem o vekerou svou slu.

Mu vm dt, ten prsten.

Ne, a radji zstane v tvch rukch. V jinch rukou by mohl napchat kodu. Dkuji vm princi. J i m poddan jsme vm zavzni.

Posledn vtu pronesla nahlas a vichni se ped princem uklonili. Vetn jej dcery. Princ piel k n a vzal jej ruku do sv.

Ty se pede mnou neuklnj, m pan.

Dkuji ti za vysvobozen. Sklnm se ped tvou statenost a-

Bez tv pomoci bych to nedokzal, peruil ji, a myslm, e tohle je tvoje. Podal j zlat medailonek. Zavsila si ho na krk a princ si vimnul, e neznateln zapulzoval.

Ani jsem se nezeptal na tv jmno, ekl a odhrnul j pramen vlas z ela.

Copak tolik zle na jmnu? odpovdla s pousmnm.

Mn ani ne, ale lid se urit budou zajmat o jmno budouc krlovny.

Iva, 17.5.2010, 14.1.2011, 18.5.2011 a 12.8.2011