Brána světů

Stál v hlubokém mlčení před Bránou světů. Soustředil své síly v rozjímání. Váhal. Nikdy nebylo jisto, zda cesta, kterou zvolí, bude opravdu bezpečná. Světy se proměňovaly často a velmi nevypočitatelně. Bezpečný portál se mohl nečekaně stát bezednou pohlcující pastí. Dobrý výběr byl základem úspěchu.

Co zvolí dnes? Relativně bezpečnou a spolehlivou Radu moudrých na páté úrovni (jejich informace byly přečasto neobyčejně užitečné)? Malý sličný svět Bardů v zapomenutém koutku vesmíru, pokaždé přeplněný magií slov a křehkými pavučinami pocitů? Někdy jej míjel bez povšimnutí, jindy se měnil ve zvláštní druh černé díry s nekonečně rozpínavým Schwarzschildovým poloměrem, z níž nebylo lze se vkrátku vymanit. Už dlouho nevstoupil na cestu stroje času, která vedla do příběhů dávno časem zavátých i do těch, které se ještě neudály.

Snad by si mohl dopřát trochu odpočinku v idylickém světě Divočiny, jehož nebezpečí byla po patřičném výcviku spíš úsměvná, nebo trochu osvěžujících křišťálových struktur země Numeroidů (vždycky se mu tam podařilo srovnat poznatky a myšlenky do přehledných systémů). Letmo zaregistroval naléhavé vibrace adrenalinem překypujícího světa Zločinu a trestu. Na záludný a nevypočitatelný močál multiD emocí si zatím netroufal.

Která cesta dnes bude nejvhodnější pro předání zprávy? Dojte ke kontaktu?

Nakonec zvolil.

Už už se dotýkal dveří. Rozvážně pohladil kliku. Dlaňový zámek reagoval hladce a bezchybně (tentokrát ani nebylo třeba upravovat osobní kódy).

Vtom to přišlo: "Kde zas trčíš? Jako vždycky? Večeře je na stole a ještě si chtěl přece dodělat tu skříňku!"

S povzdechem zavřel dveře slibné červí díry a očima omluvně pohladil knihovnu. Bude muset chvíli počkat.

Věru, obtížná mise - být Pozemšťanem. Ale když úkol pozorovatele přijal, dokončí jej. Přesně tak, jak ho vycvičili! Kontakt pro tentokrát ještě chvíli počká.