O princeznách, které byly zaklety do dračic

V jednom království měli tři princezny. A jak už tak princezny někdy bývají, byly rozmazlené, protivné, hádavé a nic jim nebylo recht. Hádaly se navzájem i se všemi okolo, dokonce s tatínkem králem a maminkou královnou. Po zámku si všichni potichu říkali, že tohle nejsou žádné princezny, ale učiněné dračice. A když se jednou princezny pohádaly u večeře, otec král se rozzlobil a to, co si všichni mysleli řekl nahlas: „Dračice jedny, táhněte do svých děr." A jak to dořekl, z princezen se staly dračice, přímo saně. Té nejstarší narostlo devět hlav, té prostřední šest a té nejmladší tři.

Jestli předtím bylo na hradě pro hádavé princezny krušno, bylo teď ještě mnohem hůř. Dračice mají na hádání se, protivňákování a vřískání víc hlav než princezny, a dokonce i když byla některá z nich sama, hádaly se její hlavy mezi sebou. K tomu ten dým a plameny z tlam, každou chvíli někde hořelo a hradní hasiči už byli celí zničení.

Král se rozhněval podruhé a vyhnal princezny z hradu, ať si hledají doupě ve skalách jako jiní draci. Princezny – dračice tedy žily ve skalní jeskyni. Jednoho dne letěl nedaleko cizí drak a jak princezny uviděl, hned se k nim snesl. A že lítá už dlouho po světě a marně hledá nějakou dračici a rád si jednu z nich vezme za ženu. Princezny se, to se ví, mezi sebou pohádaly, ale drak si vybral tu nejstarší, že má nejvíc hlav a odletěl s ní do svého doupěte. Za čas se objevil jiný drak a vzal si tu prostřední, ani ta nejmladší nemusela na ženicha dlouho čekat. Mohlo by se tedy zdát, že pohádka má dobrý konec. Ale konec ještě zdaleka není.

Draci zpravidla nejsou vzorem dobrých mravů, kromě záliby v požírání princezen mají ještě spoustu dalších nehezkých zvyků. Svým dračicím leccos tolerují, už proto, že je jich na zemi málo a pokud by byli příliš vybíraví, vyhynuli by. Jenže princezny – dračice byly příliš i na otrlé draky.

Neví se sice, co se stalo s dvěma zbývajícími, ale příběh nejstarší princezny je poměrně dobře doložen v prastaré kronice Dadamilově. Nejstarší princezna se usadila se svým dračím manželem poblíž Tramtárie – dobře známé čtenářům Folk&Country a ctitelům Vlasty Redla. Jak šel čas přestalo ji ale bavit být pořád protivná dračice (ono když něco musíte, tak to kupodivu není zdaleka tak zábavné, jako když Vám to zakazují). A tak si lámala všech devět hlav jednu po druhé, jak by mohla svůj osud změnit. Ale ať se snažila jak se snažila, drak si stejně nevšiml, že má teď doma docela milou manželku. A což teprve, když jednou přišel na návštěvu do jejich obecní jeskyně nadstandardního typu s dálkovým geotermálním vyhříváním, tekoucí pramenitou vodou a masážním gejzírem princ s cizí princeznou. Jéje ten se jí líbil, ale řekněte, který své cti dbalý princ by si vzal dračici (a to i tehdy když mu devítihlasně zpívala jeho oblíbené hity Spirituál kvintetu a ještě přitom v jedné tlamě upekla bábovku av druhé kuře ?) Ani drakovi se nevedlo lépe. Cizí princezna, která prý chodila světem a hledala nějakou postel s hráškem nebo co, byla tak jemná, vlídná a přívětivá. To by byla doma pohoda!. Pomyslel si „Třeba by mi občas i křídla večer namasírovala!" On se toho člověk, totiž pardon drak za den něco nalítá, když chce zabezpečit rodinu. A tak si oba smutnili a nevěděli co počít. Až nakonec, když večer hosté usnuli, vypravil se drak i dračice za svým/svou vytouženým/ou a opatrně je políbili. A to víte polibek je vždycky věc kouzelná a v pohádce má nějako sílu!

Princeznu dračici ten polibek proměnil zase v princeznu a ne ledajakou, ale zmoudřelou a snad tím i trochu zkrásnělou. A cizí princezna – to bylo teprve překvapení pro draka – změnila se do své pravé podoby. Stala se z ní dračice a taky ne ledajaká, ale dokonce čtyřiadvacetihlavá a moc drakovi děkovala, za to že ji vysvobodil ze zakletí zlého čaroděje, který si kdoví proč usmyslil, že ji promění v princeznu. Jakoby bylo princeznám na světě líp, než dračicím (co si máme nalhávat, obojí jsou na vymření). A tak se v míru rozešli do svých domovů, ale čas od času se navštěvovali, aby nezapomněli, jak jim bylo, když nebyli sami sebou.

O osudu druhých dvou princezen panují jen sporné legendy. Údajně se nadosmrti znepřátelily, když se pohádaly o to která bude volebním symbolem čtyřkoalice (bodejť ne, jedné hlav přebývalo, druhé se zas nedostávalo a taková plastická chirurgie je dosti nákladná záležitost i pro draka, nemluvě o tom, že DVZP (Dračí všeobecná zdravotní pojišťovna) ji, jak je jejím neblahým zvykem, nehradí).

Jirka a Iva