O zvědavém pejskovi, který se ztratil

Byl jednou jeden pejsek a ten byl hrozně zvědavý. Žil na zahradě u jednoho domku a věčně brousil kolem plotu a vystrkoval nos ven, jen aby mu nic neušlo. Když šel někdo po ulici kolem zahrady, štěkal na něj a trochu záviděl, že ten někdo si jde pryč a uvidí něco, k čemu se pejsek nedostane.

Jednou se stalo, že domácí zapomněli zavřít vrata na zahradu. Zvědavý pejsek neodolal. Vyběhl ze vrat do ulice, aby se podíval a očuchal, co je za rohem. A pak co je za dalším rohem a vedle a ještě tam a tady a tam…

Pak přišel večer, udělala se tma a chladno. Pejsek přestal čmuchat a začal se rozhlížet, kudy domů. Jenže nic kolem sebe nepoznával, ani místo ani vůně a netušil, kterým směrem se dát. Chvíli zkoušel jít po svých stopách, jenže ty byly tak zamotané, že nikam nevedly. Nakonec se pejsek posadil do trávy na okraji malého parčíku a začal žalostně výt a fňukat.

Tam ho našly děti, kterým bylo pejska líto. Jenže domů si ho vzít nesměly, tak jej dovedly do psího útulku. Tam sice pejsek dostal najíst a mohl se schovat před zimou, ale bylo mu smutno. Nikdo si s ním nehrál, nikdo ho nepohladil. Vzpomínal na svoje pány a na zahradu, ve které dřív bydlel, a litoval své zvědavosti, která ho zavedla daleko od domova.

Mezi tím pejskův pán a paní hledali, kde se jim pejsek ztratil. Procházeli okolní ulice, dokonce věšeli po zdech inzeráty, ale netušili, že pejsek zašel až daleko od jejich zahrádky, a tak ho nenašli. Také jim bylo po pejskovi smutno. Nikdo neňafal na dvoře, nikdo si neběžel pro pohlazení, nikdo je nevítal po návratu domů. Rozhodli se tedy, že si opatří jiného pejska, nejlépe takového, který také zůstal sám jako oni. Vydali se tedy do psího útulku. Jejich pejsek je ucítil už zdálky a dal se štěkání a vytí. Volal a volal, až si ho všimli a mezi klecemi našli. Pán s paní byli rádi a pejsek se mohl radostí zbláznit. Vzali ho sebou domů, pejsek byl hrozně rád, že se vrátil do známé zahrady. A i když trochu zvědavý zůstal, byl mnohem opatrnější a už by se sám na průzkum nevydal. Aby zase nezabloudil.

Jirka