O zvdavm pejskovi, kter se ztratil

Byl jednou jeden pejsek a ten byl hrozn zvdav. il na zahrad u jednoho domku a vn brousil kolem plotu a vystrkoval nos ven, jen aby mu nic neulo. Kdy el nkdo po ulici kolem zahrady, tkal na nj a trochu zvidl, e ten nkdo si jde pry a uvid nco, k emu se pejsek nedostane.

Jednou se stalo, e domc zapomnli zavt vrata na zahradu. Zvdav pejsek neodolal. Vybhl ze vrat do ulice, aby se podval a ouchal, co je za rohem. A pak co je za dalm rohem a vedle a jet tam a tady a tam

Pak piel veer, udlala se tma a chladno. Pejsek pestal muchat a zaal se rozhlet, kudy dom. Jene nic kolem sebe nepoznval, ani msto ani vn a netuil, kterm smrem se dt. Chvli zkouel jt po svch stopch, jene ty byly tak zamotan, e nikam nevedly. Nakonec se pejsek posadil do trvy na okraji malho parku a zaal alostn vt a fukat.

Tam ho naly dti, kterm bylo pejska lto. Jene dom si ho vzt nesmly, tak jej dovedly do psho tulku. Tam sice pejsek dostal najst a mohl se schovat ped zimou, ale bylo mu smutno. Nikdo si s nm nehrl, nikdo ho nepohladil. Vzpomnal na svoje pny a na zahradu, ve kter dv bydlel, a litoval sv zvdavosti, kter ho zavedla daleko od domova.

Mezi tm pejskv pn a pan hledali, kde se jim pejsek ztratil. Prochzeli okoln ulice, dokonce veli po zdech inzerty, ale netuili, e pejsek zael a daleko od jejich zahrdky, a tak ho nenali. Tak jim bylo po pejskovi smutno. Nikdo neafal na dvoe, nikdo si nebel pro pohlazen, nikdo je nevtal po nvratu dom. Rozhodli se tedy, e si opat jinho pejska, nejlpe takovho, kter tak zstal sm jako oni. Vydali se tedy do psho tulku. Jejich pejsek je uctil u zdlky a dal se tkn a vyt. Volal a volal, a si ho vimli a mezi klecemi nali. Pn s pan byli rdi a pejsek se mohl radost zblznit. Vzali ho sebou dom, pejsek byl hrozn rd, e se vrtil do znm zahrady. A i kdy trochu zvdav zstal, byl mnohem opatrnj a u by se sm na przkum nevydal. Aby zase nezabloudil.

Jirka