O statenm princi a tyech pomocncch

To byla jednou jedna princezna. Krsn mil a hodn, jak u tak pohdkov princezny bvaj. A jak se v pohdkch asto stv, zatouil po n zl ernoknnk a kdy ho nechtla, unesl ji neznmo kam.

il tak nedaleko staten princ, kter se rozhodl princeznu najt a ze spr arodjovch zachrnit. Zoufal princeznini rodie mu nedokzali ct, kam ernoknnk zmizel, zaal tedy hledat sm, vyptval se lid. Lid nevdli nic o princezn ani nevidli ernoknnka, ale stovali princi na rzn sv netst. Moudr princ jim naslouchal a dovdl se, e tuhle znenadn zmrzl zhon r, tamhle uschnul ovocn sad, onde se nhle zkazila voda ve studnce, ze kter pily cel generace. Jinde se brati pohdali do krve nebo dve dob soused si nhle vjeli do vlas. Ta drobn lidsk netst se thla jako stopy, mc do Pustch hor. Princ pochopil, e to zl ernoknnk po cest rozsval zlo a oklivo, protoe nic hezkho nesn. Po tch stopch se vydal na cestu. Po dlouh cest doputoval princ do Pustch hor a v irokm skalnatm dol spatil ledov zmek, ve kterm ernoknnk il. Proel skaln branou a vstoupil do ohromnho ledovho slu, kde stly destky zmrzlch postav, obalench jinovatkou. Na samm konci pak na ohromnm trnu z ernho kamene sedl sm ernoknnk a pohrdav si prince prohlel.

Co tu pohledv, erve pozemsk! Rychle ute, nechce-li se zmnit v kus ledu, jako ti okolo. Tak pivtal ernoknnk prince, kter se ale nenechal vydsit a ekl rozhodnm hlasem: Chci princeznu, kterou u sebe dr proti jej vli. Chci se s tebou o n bt. ernoknnk se zaradoval, do jeho sbrky pibude dal zmrzl neastnk. Dm ti princeznu, kdy ji ti dny po sob do slunce zpadu najde. Kdy ne, zmrazm t pohledem a bude kusem ledu navdy. Princ souhlasil.

Druh den rno vyvedl ernoknnk z komnaty princeznu, kter byla bled, neten a vypadala, jako by spala vestoje. ernoknnk ji promnil ve velikou blou perlu, pak se rozmchl a obrovskou silou hodil tu perlu tak daleko, a spadla do ledovho moe a zmizela pod hladinou. Princ doel k moi, ale pod hladinu nevidl. Zavolal tedy silnm hlasem:

Tvorov vodn, kte ijete pod hladinou, pomozte mi proti zlmu ernoknnkovi! Ten chce zniit ve hezk a ovldnout cel svt. A peme mne, bude jet silnj a pak otrv vodu a zni i v podmosk svt.

Na ta slova vypluli k hladin vodn tvorov a ptali se ho, jak mu mohou pomoci. Princ jim popsal perlu a zanedlouho mu ji jedna z ryb pinesla. ernoknnk se zamrail, kdy mu veer princ perlu podal, ale neekl nic. Promnil perlu zpt v princeznu a odvedl ji do jej komnaty.

Pt rno promnil ernoknnk princeznu v borovou iku a zahodil ji do hlubokho lesa. Princ chvli bloudil tm lesem, ale kov bylo hust, pod stromy bylo ero a les byl obrovsk. Princeznu by sm nenael ani za sto let, nato do veera. Opt zavolal, a cel les zahuel ozvnou:

Zvata zem, co probhte kovinami a mezi koeny staletch strom mte svj kryt, pomozte mi proti zlmu ernoknnkovi! Ten chce zniit ve hezk a ovldnou cel svt. A peme mne, bude jet silnj a pak mon spl v les a zni vae doupata.

A ze vech stran se sbhaly srny, po stromech plhaly veverky, ze kov vylezla i dal lesn zvata. Princ jim ekl, co hled, a zanedlouho mu star jezevec tu iku, co v n byla zaklet princezna, pinesl. ernoknnk se veer hodn mrail, ale opt nic neekl.

V den posledn zkouky promnil ernoknnk princeznu v bl prko a to hodil do vtru. Vtr se zatoil mezi skalami a prko bylo to tam. Princ vybhl na sklu, rozhlel se dokola, ale prko nevidl. Zavolal, a skly opakovaly jeho slova po celch Pustch horch:

Tvorov vtr, ptci co kroute v povt a vzduch vm je domovem, pomozte mi proti zlmu ernoknnkovi! Ten chce zniit ve hezk a ovldnou cel svt. A peme mne, bude jet silnj a pak zotro vtr a polap jej do svch st a zmiz vae svoboda v nekonenm prostoru!

Sltli se hort ptci na silnch perutch, princ jim popsal peko, co bylo princeznou a zanedlouho je pijal ze zobku rychlho sokola. ernoknnk veer vypadal, e vzteky pukne, ale beze slov pijal peko, promnil zpt v princeznu a naznail, e ztra rno ji princi vyd.

To rno byl v ernoknnkov zmku siln mrz a vechno se tpytilo a lesklo jinovatkou, jako na slavnosti. Princ ekal ve velkm sle. Kamenn vrata za trnem se rozltla a ernoknnk s princeznou vstoupil dovnit. Zavedl princeznu doprosted slu a s klebkem v bledm oblieji ekl:

Obvinil jsi mne, e zde princeznu drm proti jej vli. Splnil jsi m podmnky, te si ji tedy odve. Ovem mus s tebou jt sama a dobrovoln! Pokud neodejdete dv, ne slunce zasvt branou do slu, oba navky zmrznete.

Princezna stla neten uprosted slu, hledla do neurita a zdlo se, e vbec nevnm, co se dje kolem. Princ pibhl k n a zaal na n mluvit, pesvdovat ji, aby co nejrychleji la s nm. Princezna stla a nevnmala. Z jejch bledch tv iel chlad, v och mla chladnou mlhu. Princ ji vzal za ruku jako by drel rampouch. Prv slunen paprsky zaaly nakukovat do skaln brny. Tu princ zvolal hlasem tak silnm, a to zvonilo v mrazivm vzduchu:

Ohni, dobr ohni co zahv ve iv a dv rozkvst kvtm, pomoz mi proti zlmu ernoknnkovi! Ten chce zniit ve hezk a ovldnout cel svt. A peme mne, bude jet silnj a pak ovldne i tebe a uin z tebe jen ohe zkzy a zmaru!

Na ta slova pukla kamenn podlaha slu a z pukliny se nejdve vyvalila pra, pak hork dm a nakonec hav lva. Zem se zaala otsat pod nohama. Princ popadl princeznu do nrue a utkal s n skaln branou pry. Kdy ubhl kus cesty a ohldl se, vidl, jak se ernoknnkv ledov zmek hrout do hav propasti a okoln skly padaj, aby navdy zatarasily cestu do dol.

Udchan princ se posadil na prvn kousek trvy, kter zahldl. Slunen paprsky posvtily princezn do tve a ta nhle zahrla rovou barvou, oi roztly jako zmrzl jezrka na jae a msto rampouchu princ drel nhle ve sv ruce horkou lidskou ruku. A vude kolem bylo nhle jaro. Princ s princeznou se vedli za ruce a tak doli a dom.

Jirka