O princi Lukášovi a jednom draku

"Pane králi, pane králi, drak je nemocný!" Ozvalo se jednoho dne zrána zoufalé volání v trůní síni. To stařičký vrchní komoří oznamoval svému vládci truchlivou novinu. "Oheň ani síru z hlav nevrhá, zato rýma mu kouká z očí. Nelétá, sotva se plouží. A vůbec je na něj truchlivý pohled." Nebylo třeba nic dodávat, král i komoří věděli, že to je tedy malér! Jenom díky drakovi si mohli už před léty dovolit zrušit armádu - drak totiž zatím spolehlivě zahnal na útěk každého nadměrně bojechtivého nepřítele - a vojáci se místo toho mohli věnovat obdělávání polí, pěstování dobytka a jiným mnohem užitečnějším věcem, než je válčení, a královské národní hospodářství jen vzkvétalo. Ostatně příjmy z turistického ruchu, jehož podstatnou součást tvořily naučné školní výpravy, utěšeně zvyšovaly HKP (čti hrubý královský produkt).

Co teď? Král se poradil se svými rádci, horní i dolní komorou poddanského parlamentu a nakonec pro jistotu zašel za moudrou babičkou Šafránkovou. Ta mu půjčila tlustou pohádkovou knížku a řekla, že dál už si musí poradit sám, od toho je konec konců králem. Král si sedl k pohádkám a četl a četl a četl celý den a celou noc. Potom dal z nejvyšší věže hradu veřejně vyhlásit, vytroubit a vybubnovat, že ten, kdo draka uzdraví, dostane jeho dceru za ženu a půl království k tomu.

Dlouho se nikdo nehlásil, ona dračí medicína se neučí už ani v Číně, kde si jinak na dracích dost zakládají. Pak jeden šarlatán vyinkasoval vysokou zálohu, že jako musí nakoupit v zahraničí léky. Chytili ho a podle dobrého místního zvyku vykoupali ve studené vodě. Pak dlouho předlouho nikdo a princezna už byla vzteklá, že zůstane na ocet.

Jednoho dne království přijel princ Lukáš a jako každý turista se chtěl podívat na největší místní pamětihodnost, tedy na draka. A když toho draka spatřil, jak schlíple sedí v koutě a smutně kouká, bylo mu ho moc líto. A rozhodl se, že drakovi nějak pomůže. Protože nikdo, koho se ptal, mu neporadil, jak se léčí draci, vydal se na cestu na Dračí ostrovy. Kde už by to měli vědět, když ne tam.

Na Dračí ostrovy nelétá žádná pravidelná linka, ani s cestovní kanceláří se tam nedostanete. Princ Lukáš musel putovat sám cestou i necestou, vyptával se kudy má jít a největší radost mu udělalo, když ho jednou někdo poslal do Horoucích Pekel, protože odtamtud je to na Dračí ostrovy už jen kousek.

Konečně po dlouhé cestě spatřil ceduli Horoucí Pekla u Dračích ostrovů. Pod cedulí seděli dva čerti a svačili. Lukáš se s nimi dal do řeči a rozdělil se s nimi o chleba se sýrem. Čerti mu za to poradili, kudy dál. Cesta totiž pokračovala strašidelným lesem a přes Moře Hrůzy a nebyla úplně snadná. Čertí rady se tedy Lukášovi hodily. Ta hlavní byla - ničeho se neboj, strašidla jsou naši kamarádi a neublíží ti, pokud před nimi nezačneš utíkat.

Princ Lukáš tedy statečně vykročil do lesa. Z prvního křoví vykoukl kostlivec a zacvakal čelistmi, o kousek dál zařval Hejkal. Z močálu natahovali ruce vodníci, po cestičce se probíhaly umrlčí hlavy na pavoučích nohách a když Lukáš od nich zdvihl oči nahoru, spatřil obra Koloděje, jak po něm šátrá roztaženými pařáty. Kousek dál se probíhali vlkodlaci a příšerně vyli. Na samém konci lesa pak čekal imigrační úředník. No hrůza hrůzoucí, krve by se v člověku nedořezal.

Za strašidelným lesem na břehu Moře Hrůzy byla přivázána vetchá černá loďka a u ní stál jednonohý pirát se třemi dýkami za pasem a posupně se šklebil. "Podřežu tě, oberu a hodím žralokům, suchozemský červe." Takhle Lukáše přivítal, jenže princ se nelekl. "Ahoj námořníku, pozdravují tě čerti Július a Marián", pozdravil ho. Na ta slova se pirát přestal šklebit posupně a začal se šklebit přátelsky. Vzal Lukáše do loďky a vyrazili na moře. Voda pěnila a stříkala, z vln cenili zuby žraloci, chobotnice vystrkovaly chapadla, loďka skřípala a teklo do ní. Lukáš musel bez ustání vybírat vodu, jinak by se potopili. Když byli žraloci a chobotnice moc dotěrné, srdnatě je zaháněl bidlem. Konečně přistáli na největším z Dračích ostrovů.

Princ Lukáš ihned vyhledal krále Dračích ostrovů a požádal ho o pomoc pro nemocného draka. Král se zaradoval, že ještě někde ve světě ještě žiji draci a slíbil Lukášovi, že rád nemocnému drakovi pomůže. Hned zavolal svého dvorního lékaře a nařídil mu připravit prášky, pilulky, mastičky a injekce, co se jich do princova batohu vejde. Dračí lékař se poškrabal nejdřív na hlavě číslo tři, pak ještě na sedmičce a na devítce, vzal Lukáše trochu stranou a povídá mu: "Mám takový dojem, že i kdybych ti zabalil třeba devět batohů, vašemu drakovi to nepomůže. Jemu je totiž smutno a na to není lék ani v pilulce, ani v injekci."

Obyvatelé dračích ostrovů se s Lukášem vlídně rozloučili, pirát ho převezl zpátky přes moře a Lukáš se vracel známou cestou zpět. Král i princezna už ho netrpělivě očekávali. Princ Lukáš se s nimi dlouho nebavil a zalezl do klece za drakem. Tam si s ním povídal a snažil se ho rozveselit, příliš se mu to ale nedařilo. Princezna, co se zrovna strašně nudila, šla za nimi, ačkoliv předtím jí nikdy nenapadlo do dračí klece vlézt. Za chvíli si povídali všichni tři a drak viditelně pookřál, ostatně princezna taky. Lukáš pak drakovi vysvětlil, kudy se dostane na Dračí ostrovy. Král nejdříve nechtěl draka pustit. Že už patří k tomuto království řadu generací a království bez tradic je jako ryba bez vody a jestli z toho ještě nebude republikánský převrat. A co turistický ruch? Drak musel slíbit a prackypodáním se zavázat, že se z Dračích ostrovů vrátí. Pak mu král milostivě udělil nejvyšší královskou dovolenou.

Drak nejen že se vrátil, ještě si sebou přivedl dračici a vypadal úplně vyléčený. Princ Lukáš byl jmenován nejvyšším certifikovaným oficiálním léčitelem královských draků a princezna už neměla strach, že zůstane na ocet. Lukáš však měl velké přání: "Nechci království, ale takhle proletět se na draku, to by bylo něco" Král souhlasil, nakonec dělit království se mu stejně nechtělo. Drak se nechal chvíli přemlouval, ale pak Lukáše naložil na hřbet a obletěl s ním celé království.

A co na to princezna? Tak to už je jiná pohádka…

Iva a Jirka