Poesie pro cestujc
Internetem

Matj Rainsk

Snhov vloka

Snhov vloka
si dlouho lt vzduchem,
na zemi taje.
Kostel

Stle pad snh,
i kostel u zapadnul,
zmrznul v nm far.
Msc

Spatil jsem msc,
je cel bled, chudk.
Je snad nemocn?
Noc

Ji slunce zapad,
ji noc pichz
a nm vem pipad,
e msc provz

ns na pouti asem,
kdy ve je setml
a hvzdy pout na zem
svou z jen nesmle.

Ve umlk a ticho ns
postupn napluje,
jako kadou noc - znova a zas
vtr p, kdy duje.

Temnota, stesk, souen
ns ji naplnily
a postupn ns mn
a kadou chvl sl.

Dlouh noci, kdy ns zima
pomalu uchvacuje
a vechno tst z ns snm,
v beznadj pemuje.

Krut - avak tak krsn
je noc - kdy ns sou.
Psob bolest - je vak tak spsn
a kad po n tou.

Beze jmen

Hlouky ztracench du
se toulaj po neznmch mstech,
po horch, kde sdl strach.
Ji jim dochz dech
a ty due to tu.

Ty neznm krajiny,
kde svtlo splv s tmou,
k dum pichz stny
-tie se s nimi pou.

Ty temn kraje ztracench hor,
ty jsou tam, kam nechod as,
v nich vzduchem se nese tich chr
vak beze slov. Znovu. A zas.

Jak jmno jen tmto vrchm dt,
tm vrchm, kde nehmotn ij?
Kam si non mry chod hrt,
kde vly si ze tmy aty ij.

Na loukch rostou sladk sny,
na stromech kvete bezesn spnek,
due je sbraj cel dlouh dny,
opatrn je schovvaj do jemnohmotnch schrnek.

Ten kraj m asn kouzlo sv,
jmno mu dt j nejsem hoden.
Jednou vak zavtm do t zem nehmotn,
bude to m zem beze jmen.