Poesie pro cestující
Internetem

Po letech

Vždycky jsem si přála
Posedět s Tebou
U stolu někde v kuchyni
Nad hrnkem horkého čaje
Dotknout se vůně domova
Sdílet tu svébytnou moudrost
Společenství žen
…
Asi Tě to nikdy nezajímalo
Škoda!

Po letech

Příteli neměnných pořádků
Hlasateli monopolních pravd
Odmítači ne-vlastních názorů
Přes všechnu snahu
Sotva slůvko uznání
Pro Tebe vždycky JEN dcera
Nuzná náhrada synů
…
…a já si tolik přála,
abys mě viděl!

Ještě chci!

Ještě chci
Vystoupit na hory
Ještě chci
Splynout s mořskými vlnami
Ještě chci
Uslyšet ptáky a potkat obrazy
Ještě chci
Vonět ke květům
Ještě chci
Vidět vyrůstat děti svých dětí
Ještě chci
Cítit dotek tvých dlaní a vítr ve vlasech

Ještě chci…

Dekadentní (tanto morbida)

         pro malou sezónní depresi

Žaludek - divoké zvíře v kleci těla
po ránu v tichu hladově řve
Plíce - posmutnělí ptáci v mřížoví žeber
zpívají temné sny o létání
Doupátka žláz všeho druhu
skryté jak dobrodružné poklady
Mravenčí stezičky cév
tajuplné mapy života
Podzemní katakomby střev
přítomná věčnost marnosti
Motýlí křehkost kostry
utajená v galerii soch
Zákruty pochybností v masivní kobce lebky
žárlivě střežené jak vzácné obrazy
A srdce - zapomenutý běžec z Marathonu
jak touží rozeběhnout se do volnosti

Trpělivost
Sečkejte ještě
Čas osvobození se blíží

Ale co duše?
Kam s ní

Bilance

Místo krásných činů krásných lidí
Namísto krásných příběhů
Zbývají už jen
Krásná slova

Ale i těch se poslední dobou
Pohříchu
Nějak nedostává

Tichý hlas

M.S. 16.4.2003

Tak tichý hlas
Tak jiná tvář
A vnitřní jas
Dalekých světů zář

Teď jsi jim blíž
I neznámé už znáš
Snad také víš
Že ztráta světa tvého umenšuje svět náš…

Májová

Tvé oči
dvě tajemná jezera

Jsem v nich ponořená
a plavu hluboko

Tak hluboko
že už nikdy nebude zapotřebí
se vracet

Lásko

Tak daleko
jen blízký jsi mi víc.
A nad městem
zvolna uplývá
horkovzdušný balón
mého stýskání...

Černá duše

Odcházíš
a nedáváš mi šanci.
  Slzy Tě nedokřičí,
  křik nerozpláče,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci!
  Oči a uši zarůstají,
  ústa i srdce kamení,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci?
  Něha je nelítostná,
  soucit bez citu,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci
  Bojím se vědět,
  jestli se alespoň ohlédneš,
  až jednou já...