Poesie pro cestující
Internetem

Prosincová

Jde zima ztěžklým tichem k jaru
Rok dolil vína do pohárů
Hluboko v zemi zraje čas…

Dušičková

Tak v srdci otevřít se
Odplynout po vodě
Jak křehké semínko
Anebo suchý list

Na dlaň Tvou položit se
Prominout náhodě
Zavolat: maminko
A z letu ptáků číst…

Barvy

To marnotratné zlato stromů
O zeleni teskně sní
Když země studem znachovělá
Nabízí nahé větve nebesům
Dřív než je ticho zahalí
Stříbřitě hebkou kožešinou

Podzimní

To vítr
svléká stromy
z šatů
ohňových
a teskní po vůni
léta
jež v pavoučích plachtách
uplouvá
Země se pro zimu
zlatem ozdobí
a svíčky
značí cestu
dlouhou tmou
večerů
v kdy naši dalecí blízcí
u rodinných stolů
skrytě
   usedají
      s námi

Dubnová

Jaro je modré, když dnes je dnes
a zlaté ohně srší do nebes

Zítra je možná zhasnou prsty deště,
však dneska ještě růst, jen hořet, vzhůru ještě

Do všech stran růst a nebe nepustit se za nic,
nepoznat slovo půst a v lásce nedržet se hranic

Na bílém sněhu bílý květ zrůžoví vlahou krví stromů
a zkřehlé zlaté deště v nás přivedou slunce domů?

Letní (hříčky se slovíčky)

V lese Hebkých trav
Jak mi velí mrav
Přisaju se - se mnou klíště
Uvidíme něžnou blíž tě
Budem zcela paf
V lese Hebkých trav