Poesie pro cestujc
Internetem

Jarda Hlinka

Sonety

Boe

Tak uvrhls' mne v svta temnou sluj,
a sleduje m jako tvan zve.
A do t jmy kyd ke mn hnj
a s hady sdlm prostor v thle de.

Sm sebou jist, dobrotiv Bh,
jen anci dal mi utvrdit se v ve.
Tolik mi dv, nechce splcet dluh,
jen chvlit t mm v pimen me.

Ty Bh jsi a j jenom lovk pouh,
co svobodu m mon ve sv touze.
Vak co bude mj nuzn ivot dlouh,
j milovat T budu nejv z nouze.

e chce mn zlomit, na to mlo dm.
Ne Tebou zlomen, radj zemu sm.

Pramen

Naslouchm tie, to se peci mus,
kdy slyet chci, jak pramen jasn zpv.
A jak jasn? Vdy se peci dus
a sil mu mlo, tolik mlo zbv.

Jen uslym-li ho, tak mohu pomoc
poskytnout jeho zkroucenmu tlu.
A pomoci mu poraziti nemoc,
co z kdel setela mu vrstvu pelu.

Je skoro pozd, byl jsem nedochviln,
vak spchat nelze, vdy kod mu krok myln.
Musm bt mrn, trpliv, vldn
a pitom rozhodnut, odvn a piln.

Ruka se tese vc, neli se slu.
Lze istit s klidem pramen v svoj dui?