Poesie pro cestující
Internetem

Dita

Za oponou

Jsme jako na divadle
A každý den hrajem
Někdy se dává komedie
A někdy tragéd je králem

Jako na divadle hrajem
Za každého počasí
A i když není zájem
Doufáme že se vyčasí

Jako na divadle hrajem
A vždycky máme vyprodáno
Jako na divadle hrajem
Končíme večer, začínáme ráno

Jsme jako na divadle
Každý svou maskou skrývá tvář
Jsme jako na divadle
Snad že nás láká světel zář

A snad že celý svět
Je jedno velké jeviště
Každý z nás je hned
Herec i divák z hlediště

Odemkni dvířka

Ve zlaté kleci ptáček nezpívá
I kdybys mu zlaté zrní nasypal
Ve zlaté kleci štěstí nebývá
Tak zobáčkem čechrá svá pírka dál

Ve zlaté kleci ptáček nezpívá
I kdybys ho zlatou vodou napájel
Ve zlaté kleci štěstí nebývá
Tak přemýšlí jak z ní ven

   I když zlaté, přece vězení
   Je to jen klec, to se nemění
   I když zlaté, přece hrdlo svírá
   Žádný klíček dvířka neotvírá

Ve zlaté kleci ptáček nezpívá
I kdybys ho na kolenou prosil
Ve zlaté kleci štěstí nebývá
A jeho slzy jsou jak kapky rosy

Ve zlaté kleci ptáček nezpívá
A jen na tobě záleží
Ve zlaté kleci štěstí nebývá
Tak řekni, vzdáš se otěží

   Odemkneš klíčkem dvířka zamčená
   A otevřeš je dokořán
   A ptáček volný snad ti zazpívá
   Snad zůstane a snad odletí sám

Monte Vigo

Nad vrcholky hor už soumrak padá
Horské pláně pohladí zas mráz
Nad vrcholky hor už soumrak padá
Na mé dlani vykvet zimostráz

Nad vrcholky hor černá noc leží
V údolí pár posledních svic zhasíná
Nad vrcholky hor černá noc leží
A z mé dlaně voní květina

   Kolik květin ještě den nám provoní
   Kolik soumraků a svítání
   Kolik nocí a kolik dní
   Kolik se jich v dlani rozvoní

Nad vrcholky hor pomalu svítá
Slunce žárem zemi ohřívá
Nad vrcholky hor pomalu svítá
Na mé dlani vadne květina

Nad vrcholky hor teď slunce svítí
Brzy začne sníh už zase tát
Nad vrcholky hor teď slunce svítí
A já se chci svého kvítku ptát

   Kolik času květům ještě zbývá
   Kolik soumraků a svítání
   Kolik nocí a kolik dní
   Kolikrát jim slunce rozednívá

Nad vrcholky hor zas soumrak padá
A já náhle dlaně prázdné mám
Nad vrcholky hor zas soumrak padá
I když není koho dál se ptám

   Kolik času nám to ještě zbývá
   Kolik soumraků a svítání
   Kolik nocí a kolik dní
   Kolikrát nám hodina odbívá

Hříčka osudu

Jsme jenom hříčka osudu
Ale jen málokdo tomu věří
Když stěžujeme si na nudu
Jen vstupujeme do špatných dveří

   Vždyť na nás jen záleží
   Zda najdem město bez věží
   A nebo chrámů tisíce
   A rozzářené ulice

Máme jen vypůjčený čas
A spravedlivě nám ho měří
Jen srdcem vidět smíme tisíc krás
Jen na skutky se naše cesta měří

   Vždyť na nás jen záleží
   Zda najdem město bez věží
   A nebo chrámů tisíce
   A rozzářené ulice

Když uklouzneme vstanem zas
Někdy zlehka a někdy stěží
A kdesi v duši uslyšíme hlas
A ten kdo nechce, nikdy neuvěří

   Že na nás jen záleží
   Zda najdem město bez věží
   A nebo chrámů tisíce
   A rozzářené ulice

CO HLEDÁŠ?

Prošla jsem poušť
A oázu hledám
Jen suchý písek
Mi mezi prsty propadá

Prošla jsem poušť
Slunce hřeje mi záda
Jen horký vítr
Mi vlasy načechrá

   Hledám co nemám
   Co možná někde se skrývá
   Hledám co nemám
   Tak už to v životě bývá

Když oázu najdeš
Najednou chybí ti poušť
Když z nebe padá déšť
V horkém slunci chceš plout

Když prázdnou dlaň naplníš
Tvým dlaním svoboda schází
Když najdeš co hledáš
Najednou měníš cíl

   Hledám co nemám
   Co možná někde se skrývá
   Hledám co nemám
   Tak už to v životě bývá

PAVOUČÍ SÍTĚ

Slova si projdou, nezbude nic
Marně je hledáš, když uplavou
A ten kdo sází vše na měsíc
Usíná s hlavou bolavou

   Do podivných strání, slunce ještě svítí
   Do studených kmenů paprsky opírá
   Z nedostatku vláhy vadne luční kvítí
   Z nedostatku lásky člověk umírá

Do hlubokých tůní kapky rosy sbíráš
Do zcuchaných vlasů pavouk sítě zaplétá
Do pavoučích sítí perly štěstí vplítáš
Neporučíš času, jako vítr sítě prolétá

   Do podivných strání, slunce jasně svítí
   Pár studených kmenů paprsky objímá
   Jen pro trochu vláhy roste luční kvítí
   A pro trochu lásky člověk ožívá