Bydlení - zboží nebo domov?

Motto:
   Dětské kresby ze soutěže Můj život na sídlišti ukazují,
   že děti vnímají panelová sídliště jako svůj domov
   a reálný životní prostor.
(komentář k obrázku v Pražském kudykamu)

V průběhu diskusí o daňových sazbách se uvažuje o tom, co je zboží běžné spotřeby (rozuměj lze bez nesnází kupovat jinde, není limitováno monopolem a ze dne na den snadno změníte jeho dodavatele), to pak mívá často odlišný způsob zdanění v důsledku vlivu nátlakových skupin, ohledů (či neohledů) na práva lidí a ledasčeho dalšího.

Mnozí, zejména zámořští ekonomové, poukazující na nízkou mobilitu pracovní síly zdejších obyvatel, i způsoby jednání o deregulaci nájemného, tak jak je provozují naši milí volení zástupci naznačují, že zřejmě takovým zbožím denní spotřeby je i bydlení. Prostě se přestěhujete! Že není kam či za co? To přece vyřeší hypotéka (ve sděleních tohoto druhu chybí ovšem informace, kolik procent obyvatel na ni dosáhne ... přibližně 10%)! Že děti nechtějí měnit školu, protože je možná i dobrá, ale hlavně tam mají kamarády a vztahy, že Vám samotným není lhostejné místo, kde žijete, že domov není jen věc (notabene ve víceméně standardizovaných panelácích), že se jedná i o součást Vaší osobní identity? Poslyšte, nereprezentujete Vy nějaký podivný přežitek temných sil minulosti?!

Podle tvrzení "superliberálních" ekonomů je globalizace přeci i "o tom", že se kdykoli kamkoli přestěhujete, vždycky jste připraveni žít jinde. Nepotřebujete kořeny, stačí vám plat. Bydlení jako zboží na jen přespání - podle stejné logiky děti jsou jen ekonomické znevýhodnění Vaší osoby a láska, to je ta věc, co se dá koupit za peníze. Proč se ale potom divíme, že lidé z pustiny ryze účelových vztahů unikají do práce, požitku, jiných prostor, adrenalinu, drog ...?

Není pro změnu na čase začít hledat kořeny a rozumnou syntézu tradičních hodnot (nemíním samoúčelný zkostnatělý konzervativizmus) a nově otvíraných tvořivých myšlenkových cest (ne samoúčelných změn pro změnu a prázdného radikalismu za každou cenu)? Nevede tudy cesta k "dobré" lidskosti? A nezačíná taková cesta u domova, při uvědomění si toho, že věci mají dvě stránky - tu věcnou i tu vztahovou?

Hledáme-li dlouhodobou společenskou rovnováhu, těžko vede cesta tudy, že narovnáme platby jedněm (např. vlastníkům domů) s poukazem na to, že poskytují smluvně vázané zboží (tedy bydlení), ale lékaři nebo učiteli řekneme, že jeho práce není typické zboží, a tak není náš problém, že si nevydělá ani na bydlení v paneláku...

Iva