Vysočina je kraj krásný v jakékoliv roční době, ale podzim jí snad sluší nejvíc. Lehký závoj mlhy rozmaže ostré barvy usychajícího listí do podoby starého akvarelu, obrysy budov dostanou nádech neskutečna a v holých větvích zazáří drahokamy jeřabin.
Nejen přítomnost nesčetných (a dobře udržovaných) kapliček, ale celá ta podzimní nálada přivede i notorického neznaboha k myšlenkám, že existuje i něco víc než Teď a Tady. Nakonec, dušičky se blíží a ten svátek má v sobě něco velmi starobylého, něco hodně těsně spojeného se samou podstatou člověčí duše.