Vánoční pohádka

Bylo – nebylo, v jedné chudé zemi za sedmero horami a dálnicemi, za devaterými železničními koridory a nespočetnými předlouhými a hlubokánskými tunely měli velikananánský státní dluh. Kde se vzal, tu se vzal a vlastně nikdo nevěděl, jak vznikl, protože obyčejní lidé si nijak nad poměry nežili, většina z nich dokonce platila daně, a když neměli z čeho, ani moc neutráceli. Bylo sice zaznamenáno několik pokusů, jak těm, co nemají nazbyt, vzít ještě víc a učinit je odpovědnými s jejich desetníky za miliardy, které se vyhazovaly oknem. Dokonce se vyhrožovalo, že když nedají příspěvek na fond snížení státního dluhu, bude to ještě horší. Pesimisté už si začali vyhlížet trávníky, kam se půjdou pást až je další měnová reforma (to bylo totiž v té chudé zemi tradicí) připraví o celoživotní úspory a ti, co si nahrabali hodně moc a ukryli to včas, je budou zase poučovat, že si měli pěkně naspořit.

Jenže přišly vánoce. A to je, jak známo, doba neuvěřitelných zázraků. I okoralá srdce v ten čas změknou. Lidé najednou začnou daleko více dávat než brát a dokonce si přitom občas počínají zcela nezištně.

Nevíme to přesně; možná za to mohl rok zklidněné sluneční aktivity, zvýšený výskyt rychle rostoucích trpaslíků anebo globální oteplování oteplilo i mezilidské vztahy. Ale skutečností zůstává, že jednoho pohádkového adventního dne se všichni nemilovaní volení zástupci zvedli a jako jeden odevzdali své roční nezdaněné náhrady na onen výše zmíněný fond. Pak se rozplakal generální ředitel nejmenované monopolní energetické společnosti a věnoval témuž účelu svůj roční plat i s mimořádnými odměnami. Poté změkli (stejně jako jejich nekvalitní stavby) ti, co stavějí silnice za n-násobek ceny ve srovnání s okolními zeměmi, kde je přitom nesrovnatelně vyšší cena práce i daně, a také přihodili své miliardy. A když se slzami v očích začali přihazovat své miliardičky i miliónky korupčníci mezi lidmi, herny se s okamžitou platností přeorientovaly na 24 hodinovou službu lékařské pohotovosti a psychologického poradenství, teplárny začaly prodávat teplo za skutečnou cenu a Philip Morris metamorfoval v nadnárodní centrum pro odvykání závislostem všeho druhu, bylo náhle dostatek prostředků na zdraví i vzdělávání, výzkum a vývoj. A tehdy nastal opravdový pohádkový Štědrý den…

Já vím, já vím. Ale tohle není realistická literatura, to je pohádka čili útvar připomínající nám, jak by věci měly vypadat, kdyby bylo právo a spravedlnost v převaze. A řekněte sami – nelíbila by se vám (pokud nejste zrovna ústavní činitel nebo vrcholový manažer)?!

 Nahoru     Zavřít okno