Podezřelý úsměv aneb trochu smutně o světě kolem nás

Vždycky, když se mi stýská po Norsku, zajdu si do švédského obchodního domu. Tímto se zdvořile omlouvám obyvatelům obou zemí, kteří by se mohli cítit dotčeni na své národní identitě, ale pro mne v některých křivkách jednoduchého designu a v bytových interiérech zůstává schovaný kousek severské atmosféry a toho, co mě k ní přitahuje.

Takže si takhle jednou ráno vyrazím na spíš prohlídku a interiérovou inspiraci, ke které si jako prémii přidám dobrou snídani. U snídaně si přitom vychutnavačsky učítám v dobré povídce a v mysli se mi pomaličku uhnizďuje dobrá nálada. A tak pořád ještě zabraná do světa povídky jdu s úsměvem vrátit jídelní tác, když najednou odněkud z okolí na mne vyštěkne spolunakupující: „Čemu se to smějete? Mně? Leda tak sama sobě!“

Docela studená až ledová sprcha. Doba je pravda hodně těžká a neradostná, ale nějak se mi nezdá, jak je dnes nepřirozené mít alespoň na chvíli dobrou náladu…

 Nahoru     Zavřít okno