Takyprofesionálové

Asi na stará kolena nějak ztrácím trpělivost, ale přestává mě bavit opravovat po řemeslnících jejich nepodařené výkony, dožadovat se odvedené práce za zaplacené peníze, vysvětlovat prodavači odpovědi na své otázky a zaskakovat lékaře, právníka, účetního a jiné, z mých peněz zaplacené odborníky. Problém je, že z toho nemá problém druhá strana, ale já. Oni jsou v pohodě, dobře(?) zaplacení, s pocitem odbornosti na světové úrovni. Oni takyprodavači, takylékaři, takyprávníci atp. Zkrátka takyprofesionálové!

Na druhé straně existuje řada amatérů a dobrovolníků se vztahem k tomu, co dělají, a ochotou udělat za málo mnohé - nejen pro sebe, i pro druhé. Jsou to lidé, kteří nešetří svým časem, umem a často i penězi, aby napravili to, co něčí ledabylost zmršila. Tak nevím, kdo z nich je takyprofesionál v tom hanlivém smyslu slova. A napadá mi, zda by ti druzí nemohli ty první učit lásce a radosti z toho, co dělají. Možná by se to nakonec nám všem docela vyplatilo…

„…bože, bože, do čehos´to duši dal?“ říkala jsem po způsobu své babičky při pohledu na kvalitu odvedené práce.

„Duši? Nepřipadali mi moc oduševnělí!“ odpověděla hlava rodiny.

 Nahoru     Zavřít okno