Propiskový koloběh

Jedná se o stejně přirozený koloběh jako je potravní řetězec. Jeho průběh pozorujeme a ovlivňujeme každý den. Nelze vysledovat, kde začíná, ale udělala jsem si o tom teorii:

  1. Příchod:
    1. Donesete si propisku a zařadíte ji mezi ostatní.
    2. Nějaká propiska, ke které se nikdo nehlásí, vám zkříží cestu v učebně nebo prázdné zasedačce.
    3. Někdo z vašich známých vám jako gesto dobré vůle daruje jednu a více propisek. Nikdy tyto nabídky neodmítejte! Znemožnili byste tím pokračování propiskového koloběhu. Navíc propisek není nikdy dost.
    4. Od někoho si propisku vypůjčíte a oba dva na to zapomenete.
  2. Provoz:
    Začnete ji používat. Zařadíte ji mezi ostatní do svého penálu nebo držáku na tužky. Propisku používáte čím dál častěji, až už ji téměř přestanete vnímat.
  3. Ztráta:
    1. Propisku někomu půjčíte. Po čase vy, nebo on zapomenete na to, že je půjčená a vy přestanete požadovat její vrácení.
    2. Propisku někde zapomenete. Chudinky propisky zapomenuté v učebnách, na úřadech a v kancelářích si v noci vypráví o svém ubohém životě. A tím se dostáváme zase na začátek (k bodu 1b).
    3. Propiska vám dopíše. Tehdy její cesta většinou končí, pokud ovšem jí někdo nenajde a nezjistí, že píše (nevěřili byste tomu, ale někdy, když jsou na vás propisky naštvané, tak takovéhle věci dělají).
      Můžete také vyměnit tuhu, ale lidé to dělají neradi. Samozřejmě, že ne kvůli pohodlí a lenosti (zvlášť když vás nová propiska přijde na desetikorunu), ale kvůli tomu, že vyměnit tuhu, je něco jako vyměnit propisce duši. Ale občas se to dělá, zvláště u propisek, které si oblíbíte. Koloběh tak začíná nanovo.
  4. Další cesta:
    Propiska putuje od nálezce k nálezci, někdy jako dárek nebo gesto dobré vůle, občas podle principu „tak už si ji nechej“, ale nejčastěji jako ubohá zapomenutá věcička, která byla náhodou nalezena. Zvláštní je, že snad nikdy nebyl zaznamenán případ „krádeže“ propisky, jenom občas si ji někdo spletl se svojí (ovšem neznám nikoho tak šíleného, že by řešil dnem i nocí svůj seznam vypůjčených propisek – stejně by se nedočkal návratu).

Takže doporučení na závěr: V případě, že jste někomu půjčili propisku, nepropadejte hysterii, až vám ji nevrátí. Až příště budete potřebovat nějakou půjčit, budete vědět, na koho se máte obrátit. Propiskový koloběh nezastavíte o nic lépe, než koloběh vody.

A není větší radosti, než když se člověk opět setká s dávno pohřešovanou a náležitě oplakanou propiskou.  :-)

Ivča, 16.3.2009
P. S.

Inspirováno jednou mojí spolužačkou, která se nemohla smířit s nevrácením své propisky. Bylo docela zajímavé, kolik cizích propisek jsme pak našli ve svých penálech, ale nikdo je nechtěl vrátit. Všichni se nadchli pro mou myšlenku, že propiskový koloběh musí pokračovat.