Parkoviště nebo hřiště?

Události chodí vždy ve dvojicích (dobrá se špatnou a naopak). Mohlo by ten příběh začínat třeba jako pohádka: Za sedmero horami a sedmero řekami, za sedmero městskými částmi se v Praze 8 na sídlišti Ďáblice začala před dvěma roky postupně opravovat dětská hřiště. S nemalými náklady vybudovala městská část nové oplocení a funkční i vkusné systémy kovových hrazení. Jako rodiče malého dítěte nadšeni a zhýčkáni touto dobrou zprávou, těšili jsme se na zprávu ještě lepší, třeba že se časem najdou další prostředky na opravu jinak pěkných, ale s léty už poněkud „unavených" dřevěných prolézaček a laviček, což jsou mimo jiné ty drobnosti, které mění sídliště-noclehárnu v sídliště-domov.

A skutečně, začalo se stavět. Konkrétně ve „čtverci" (správněji intravilánu) ulic Chabařovická, Střekovská, Tanvaldská se začaly dít věci v místě bývalé a už léta se rozpadající klubovny tělovýchovné jednoty. „Co tam asi vznikne?" těšili jsme se. Tělocvična, fitnes, něco pro děti nebo snad rehabilitace a masáže (kdo by je neuvítal)?

Jenže události chodí ve dvojicích, dobrá se špatnou. Několika dotazy u stavebníků a ověřením na městské části Praha 8 (dlužno poznamenat, že to byla i dobrá zkušenost s většinou velmi ochotnými úředníky) vyšlo najevo, že zde vzniká herna. Nikoli od slova hrát si, nýbrž hrát na tzv. „výherních" automatech. Herna s dětským koutkem uvnitř bude stát vedle hřiště na míčové hry, 20 m od prolézaček, cca 10 m od laviček a pískoviště! Dokonalá výchova budoucích zákazníků. O návykovosti hazardních her a gamblerství jako příčině drobné i  ětší kriminality, zejména mezi dětmi, nechce nikdo slyšet. Územní plán zde stanovuje využití „občanská vybavenost" a ať na to máme jaký chceme názor, herna není v rozporu s tímto plánem. Jiný investor se nenašel a basta.

S ohledem na to, že do vnitroblokového prostoru vedou okna bytů asi 800 rodin, byly stanoveny akustické limity, aby se v těch bytech dalo žít. Rovněž nebyla povolena žádná výjimka v dopravním režimu - do vnitrobloku není možno vjíždět auty, také tam nejsou silnice, jen parkové cestičky. Jenže nejsme v pohádce, ale ve všední realitě kde nevítězí dobro nad zlem, nýbrž bohužel nesolidní nad slušnými. Hřiště se pomalu (téměř by se chtělo říci „plíživě") začalo proměňovat v parkoviště. Jedno auto, dvě auta, zatímní maximum je pět vozidel najednou, tvoří „osazenstvo" hřiště. Tu a tam se někdo z obyvatel dovolá na dopravní policii. Ta, přestože má svých starostí dost, čas od času zasáhne. Také můžete jít vyhazovat parkující osobně, v tom případě se dozvíte (mimochodem SPZ jsou většinou nepražské), že jim řekl provozovatel budoucí herny, ať si tam zaparkují. Po dvou - třech dnech se situace zopakuje a zakládá se jakési „vydržené" právo („Vždyť na tom hřišti se přece parkovalo vždycky…"). Člověk chápe, že na stavbu se musí občas dopravit materiál, ale proč parkují na hříšti celý den osobní auta a řemeslníci či provozovatel nemohou dojít 50 m pěšky, na to zřejmě nemáme dostatečné vzdělání. V poslední době se ukázalo, že nejlepším hlídačem předpisů je náledí a sníh – při takovém počasí se na hřišti parkuje výrazně méně.

Teď už jen čekáme, kdy po špatné zprávě přijde nějaká dobrá. Třeba že někdo uvede do pořádku rozježděné trávníky a přejetou lavičku. Třeba se nás zastane radnice. (Konec konců máme před volbami a nereagovat na petice nájemníků není zdvořilé.) Nebo stane zázrak. Jenom nevím, když dělá provozovateli potíže i dodržování poměrně jasných a striktních předpisů dopravních, zda zajistí nepřístupnost hracích automatů pro nezletilé a jak bude respektovat předepsané hlukové normy? Nebo že by i to byla špatná zpráva?!

Iva