O slepičce a kohoutkovi

Člověk by řekl, že pohádky jsou věc pro děti, v realitě dospělého racionálního člověka tedy něco nepatřičného. Ale to by se člověk šeredně mýlil.

Stalo se letos na Velký pátek - den přezvláštní nejen pokud jde o hledače pokladů. Bylo nám zažíti pohádku O slepičce a kohoutkovi, poslyšte tedy, jak se věci přihodily…

Zcela náhle a bez varování přestala pracovat pračka. Po četných pokusech o nápravu věci bylo zjištěno, že chyba není na straně stroje, ale že neteče voda. Voda netekla tak dlouho, že v předtuše několika volných dní á la středověk jsme se podle instrukce správce domu pokusili zavolat havarijní službu, tato nám velmi asertivně odvětila, že s tím nemají nic společného, že už je někdo volal a odmítl jim vydat klíč od sklepa, kde je centrální kohout. Telefonní operátorka byla natolik sebeprosadivá, že nevzala na vědomí ani opakované sdělení, že v domě žádný sklep není a žádný nájemník od něj tudíž nemůže mít klíče. Správa domu ani vlastník - městská část - v časném odpoledni už neúřadovali. Mezitím se našel někdo, ze sousedů, kdo viděl vodárenské auto cosi dělat kolem domu zhruba v dobu, kdy voda přestala jít. Podnikli jsme tedy se sousedy soustředěný telefonní nápor na vodárny. Bez výsledku. A tak pořád dokola…

Pointa: Před půlnocí se voda vrátila (jak známo, na Velký pátek lze najít poklady nejrůznější). Kdosi zjistil číslo na někoho ze správy domu a vyšlo najevo, že se děla oprava na domě, ale už se nikdo neobtěžoval zjistit, zda byly poté znovu otevřeny kohouty stoupaček.

A poučení: Jediné, co zaručeně poroste, je cena bydlení, o tom, zda se to bude týkat také kvality služeb a zacházení s nájemníky by bylo však nadále možno s úspěchem pochybovat!

Iva, květen 2006