O povaze ryb

Lidé mají různé koníčky a pěstují či chovají co domácí miláčky nejrůznější rostliny a živočichy. Objekty jejich zájmu se jen zdánlivě neliší svými povahami. Tedy, všichni tuší, že není pes jako pes, méně se však zabývají hlubinami povah pavouků nebo rybiček v akváriu.

I když s těmi rybičkami… Protože se staly novými členy naší domácnosti, docela se teď jimi zabýváme. Když pomineme počáteční potíže růstu, nabízí akvárium skutečně nečekané psychologické slasti. Např. šneci – kde se vzali, tu se vzali, nikdo je do akvárka nevysazoval a najednou je jich tolik, že musíme jejich počet regulovat. Jeden by začal věřit na středověkou teorii samoplození.

Nebo rybičky – v našem případě malé pidineonky – mají po pár dnech své nezaměnitelné stereotypy chování. Tak třeba Melánie – to je pozůstalá a poslední ze tří neonek diamantových (ono, když vezmete rybičku holou rukou, zpravidla jí to nedělá dobře a dost často to nepřežije; smutné ovšem je, když to neví prodávající v akvaristice). Melánie dlouhé hodiny vysedává (nebo vyplavává) v rožku za rostlinkami a zdá se, že oplakává své bývalé příbuzné. Ven vyrazí jen občas při krmení, ale i to jen zdráhavě. Poslední den dva se ale zdá, že si pomalu zvyká a trochu zmírňuje svůj společenský ostych. Nebo Žralok – to je rychle rostoucí neonka červená, která má impozantní rozměry a smůlu na nemoci (toho času trpí krupičkou).

Pak jsou tu podnikavé a životaschopné neonky obecné a mezi nimi vyniká Průzkumník. Ač nejmenší, je první u nových věcí, první se osměluje a vrhá se do dobrodružství, takový tahoun hejna a hlasatel nových myšlenek.

A to vynechávám pancéřníčky skvrnité – dvojici rybek, která čistí dno a občas je tak podnikavá, že druhé nutí experimentovat s asertivitou.

Jó, akvárium, to je dobrodružství!

Iva, 15.1.2009