Nenápadné narozeniny

Někdy v půlce letošního června proběhly nenápadné narozeniny. V kouzelném a trochu nepravděpodobném prostředí Malé Strany se totiž před 15 lety narodila jedna zvláštně atmosférická a tak trochu zelená čajovna. I když genius locí dostává v Praze posledních pár let velmi těžce na frak, i když kdejaká provozovna krachuje, tohle místo pořád žije. Stačí vejít dovnitř a podívat se na uspěchaný okolní svět odjinud, z ticha té nenapodobitelné atmosféry čajoven, které udržují pocit pohody a tak trochu jiného než pouze lineárně výkonového světa okolo.

Stačí na chvíli usednout ke stolu a rozhlédnout se kolem. Povykující turisté zpravidla zanedlouho zmizí. (Na hamburger a colu sem chodí opravdu jen náhodní bludní nejen-Holanďané.) Pokud se posadíte k volnému stolku, venkovní svět se svou uspěchaností se postupně vytratí. Ti, kteří zůstávají, si vychutnávají to, co mají v konvici a šálku (mimochodem, moc krásná a velmi individualistická keramika) na stolku před sebou a polehounku vnímají atmosféru, která je obklopuje.

Pokud se kolem sebe rozhlédnete, zjistíte, že zvláštní atmosféru vytvářejí také specifičtí návštěvníci. Například „prokletý básník“ – sedává pod obrazem cesty, je zpravidla tmavovlasý s naznačenými kruhy pod očima a vypadá lehce rozervaně na těle i na duchu. Většinou cosi spisuje, kupodivu ne na palmtopu, ale zpravidla ručně. Tišší blízcí – sedí u stolku, jsou nejrůznějšího věku a k rozhovoru nepotřebují ani slova ani doteky. Jsou zahleděni do jiného času a prostoru, kam se ostatní lidé už nevejdou. Možná spolu sdílejí zamilovanost, možná přátelství, možná oplakávají ztráty nebo staré lásky, kdoví. (Možná si čajovna takové návštěvníky objednává v nějaké agentuře jako trvalou dekoraci a možná je jenom přitahuje zdejší specifický časoprostor).

Do jiného času a prostoru se dostane i ten, kdo vyjde na chodbičku, aby vyhledal hygienické zařízení. Za dveřmi blikotá svíčka pod kaligrafií připomínající starodávné domovské země čaje daleko na východě. Kdoví co ta slova znamenají – snad zdraví, snad pramen vody, možná zastavení v čase. Kolem záchůdků zdobených malovaným dřevem lze projít ke dveřím, jimiž se vchází na dvorek s podivnou fontánou, jejíž chrlič jakoby sem zabloudil snad z labyrintů staré Kréty.

Prostě až budete toužit po atmosféře, budete se chtít na chvíli přemístit do trochu jiné reality, vyzkoušejte třeba návštěvu čajovny. Většinou se v nich neopakovatelná atmosféra ještě pořád najde (na rozdíl od zmizelých hospůdek, unifikovaných kaváren a velkopansky se tvářících barů), dokonce není ani příliš globalizovaná…

 Nahoru     Zavřít okno