My, suchozemští námořníci

Jsa narozen uprostřed Evropy v moravských horách, kde nejvíce vody na jednom místě představuje po kolena hluboká řeka, mám odmalička kladný, leč teoretický vztah k lodím a námořnictvu. Nevím, kde se ve mě vzal. Ale rostl, živen klukovskou dobrodružnou četbou a později setkáním s vltavskými parníčky a lodním provozem na Orlické přehradě.

V propadlišti dějin zmizel reálný socialismus a mě, už zralému a serióznímu muži, se otevřela možnost vydat se k moři kdykoliv, kdy to stav bankovního účtu dovolí. Nenechal jsem se zverbovat na první parník přes Atlantik ani jsem nevyrazil s rybáři k Islandu, jak by se slušelo. Na to jsem zůstal příliš střízlivým a opatrným Čechem. Ale ty klukovské sny mne nutí aspoň k tomu, že obcházím maríny a obdivuji zakotvené jachty, nevynechám příležitost svézt se výletní lodí mezi ostrovy a okukuji rybářům jejich úlovky. A mé dvě dámy se dílem usmívají a dílem trpělivě chodí se mnou a vybírají esteticky a ekologicky vhodnou loď.

Kdoví, třeba si jako důchodce s dostatkem času (a s tou nepodstatnou drobností jako je výše bankovního konta, která dovoluje neřešit cenu rohlíků, tramvají či poplatků u lékaře) koupím jachtu a budu trávit na moři polovinu z každého roku. Trasy mám vymyšlené. Teď jen vyhrát ty nezbytné milióny a nepropadnout u kapitánských zkoušek…

 Nahoru     Zavřít okno