Lukostřelba – chvála vytrvalosti a tiché koncentrace

Pokud jste unaveni dobou, jejíž požadavky na vás dopadají ve formě tlaku na hektický, ale často bezobsažný výkon, máte-li pocit, že věci se vám vymykají zpod kontroly a hlavu máte zahlcenou problémy, pokud občas nedohlížíte výsledků své činnosti, zkuste třeba trochu sportu. Nemusíte přitom rozmnožit řady cvičenců aerobiku či městských běžců, vraťte se do doby dětské romantiky a vyzkoušejte lukostřelbu.

Teď vážně. Střelba z luku dokáže udělat pro vaši psychiku ledacos nečekaného. Nutí vás samozřejmě i trochu cvičit tělo a posilovat (když nic jiného, tak alespoň záda a mezilopatkové svaly). Chcete-li si dobře zastřílet, především potřebujete vytrvalost (jistý tradovaný vtip tvrdí, že lukostřelec stráví polovinu života hledáním dokonalého způsobu výstřelu, aby se ho po zbytek života marně pokoušel zopakovat). Kdo chce výkon skvělý, rychle a „zadarmo“ – tedy bez vynaloženého úsilí, většinou nepochodí.

Trénujete sebeovládání, pro dobrou střelbu je třeba celého člověka, kontrolu těla i mysli, kterou se nejprve musíte naučit, teprve později můžete zautomatizovat a ještě později Vám přinese výsledek v podobě oné, při pohledu zvenčí tak lehké a samozřejmé, eleganci. Kdo čeká rychlý výsledek, většinou o to rychleji odpadne.

Naučíte se koncentraci, protože věcí, které musíte při střelbě uhlídat, jsou desítky (a nepřejte si vědět, jak bolestivě se umí připomenout i přes chráničové zajištění zvednuté rameno a špatně podtočený loket, který se připletl tětivě do cesty). Někdy stačí zažertovat se sousedem a výsledný soustřel ve vašem terči vás upozorní, že jste se zamysleli nad něčím jiným, než je proces střelby. Učíte se tou cestou i jisté sebedisciplíně, která se může hodit v mnoha jiných situacích.

V neposlední řadě pak dokonale relaxujete, nejen proto, že vás střelba učí nespěchat a preferovat dokonalost provedení před rychlostí. Chcete-li si dobře zastřílet, musíte se do tohoto procesu ponořit cele, na chvíli přestat řešit obavy, naštvání, aspirace či ukřivdění. Musíte být tím okamžikem, a to bez ohledu na vlastní soutěživost.

Prohloubíte si i porozumění. Pro dobrý výkon je třeba naučit se naslouchat sobě i svému sportovnímu nářadí (zbrani, chcete-li). Někdy můžete prostřednictvím svého luku lépe vnímat varování o tělesné či duševní nepohodě nebo blížící se chřipce (a nelze ho přehlédnout).

Ani trénink disciplinovanosti není marný, nekompromisní důraz na bezpečnost je jen první z těchto věcí. A to už nemluvím o té drobné výhodě našich hlučných časů, že jde o sport víceméně velmi tichý (na rozdíl od střelby z pistole či pušky). Navíc obohatíte svůj svět vztahový, lukostřelci jsou totiž skupina lidí velmi pospolitých. Často stačí několik setkání a už se zdravíte se spoustou lidí (někdy i na dost překvapivých místech), ani nevíte jak.

Kliknutím se náhled zvětší.
-1
-3
-2

Mimochodem, lukostřelba je i zajímavá cesta do souvislostí. Když si uvědomíte, že máte v rukou něco, co na podobném principu slouží a zajišťuje potravu i přežití už dlouhé tisíce let, je to docela zvláštní pocit sdílení minulosti a budoucnosti (přestože materiál a dílčí technická vylepšení leccos pozměnily).

Nedejte na cizí slova, ale až se budete potřebovat v naší uspěchané přítomnosti zastavit, vyzkoušejte…

Iva a Jirka, srpen 2006
Volné pokračování - Do lesíčka na čekanou