Komu vadí Lidice?

Nový film se občas stane kasovním trhákem, někdy prosviští kolem potenciálních diváků zcela nepovšimnut (při současné kratinké životnosti filmů v kinech se to stává stále častěji) a někdy se člověku zařízne docela hluboko pod kůži. Jeden z nás čerstvě viděl nový tuzemský film Lidice.

Ne, nebyl to nejlepší film v životě (třeba Mefisto nebo Želary zapůsobily ještě výrazněji), ale byl to film silný, v nejlepším slova smyslu „filmový“ (nádherná kamera), film bez zbytečného patosu válečných velkofilmů, film komorní se silným příběhem, vcelku věrně pracující s dobovými dokumenty a historickými podklady. Všední realita odvrácené strany války, která nebyla rozhodně černobílá. Úžasná herecká práce! A přitom film, který mluví k divákovi.

Zvláštní je pouze to, jak na film reagují recenzenti. Jistěže existují různá ale, nicméně pořád Lidice zůstávají filmem, za který se česká kinematografie rozhodně stydět nemusí. Proč tedy chybí hodnotitelům akce pro akci, násilné scény jsou málo násilné atp. Vždyť je to příběh, který se skutečně stal a symbol může předat hrůzu prožívaného stejně nebo ještě silněji než bezúčelné drastické detaily. A to že víme, jak to dopadlo, je leckdy pro autory zdrojem dobře vypointovaných dalších významů.

Lidice-film Oficiální web filmu Lidice
P. S.:

Poznámka pro fandy fantasy: až budete sledovat scény úřednicky nelidského evidování a zabavování majetku zabitých a deportovaných z Lidic, vzpomeňte si na Adrzeje Sapkowského a jeho popis plundrování zemí dobytých Nilfgaardem a hned naskočí ta inspirace.

Iva, 16. 6. 2011