Krok vzad (a deset dalších k tomu)

Svět nebo alespoň Evropa (včetně Turecka) omezují kouření. Nedá takovou práci spočítat si, co tato závislost stojí zdravotní i životní pojišťovny, stát, národní hospodářství i jednotlivce. Není vcelku těžké zjistit, že to nikdy nemohou vyvážit zisky vlastníků tabákových monopolů, které navíc odplývají kamsi do vzdálených končin a exotických daňových rájů. Ani životní prostředí příliš nejásá – ať už člověk přemýšlí o zatížení vzduchu dalšími zplodinami, nebo o zatížení země dalšími odpadky, které se povalují všude možně i nemožně. Ono v době důrazu na osobní hygienu a posedlosti deoparfémy všeho druhu, také není příliš přitažlivé ani hygienické šířit kolem sebe oblast nevábného tabákového pachu. Dokonce je dokázáno, že i v našich krajích tato skupina lidí tvoří menšinu obyvatel.

  To vše však nevadí našim omnipotentním parlamentním géniům, aby po carském způsobu nezačali uvažovat o zrušení i toho malého pokrůčku dílčího rozšíření použitelného vzduchu pro lidi ve vlacích, na zastávkách i leckde jinde. Jen ať si nekuřáci připlatí za své nezaviněně získané rakoviny – třeba tak pomohou podfinancovanému zdravotnictví. Taky důchodový systém si uleví, díky předčasným úmrtím. Že se nekuřákům nechce? Jejich problém. Přeci nebude hloupá a naivní většina nařizovat vládnoucí menšině (bez rozdílu náboženství a stranické příslušnosti). Ostatně dobře placení lobisté to jistě rádi zařídí. Tabákové monopoly na to jistě mají.

Svět ať si jde klidně kupředu mílovými kroky. My si svou specificitu a nezávislost klidně prokážeme stejně mílovými kroky, kterými kráčíme vytrvale vzad!

 Nahoru     Zavřít okno