Komu patří krajina?

Vydali jsme se nedávno na pěší výlet po proudu Vltavy. Trasu už jsme si jednou prošli před rokem. Tentokrát jsme si s ohledem na vedro chtěli zkrátit cestu a vyhnout se kličkování po příměstských uličkách. Jenže tam, kde bylo loni dost volné krajiny a začátky staveniště, vyrostla zatím čtvrť nových domečků - jakýsi vodorovný paneláček. Zkusili jsme tedy projít okrajovou ulicí, ale jaké překvapení. Ulice byla slepá! Popošli jsme tedy o další uličku, a ta zase nikam nevedla (pardon, vedla do oplocené zahrady). Totéž se opakovalo mnohokrát. Nakonec jsme se museli pokorně vrátit a vyjít z uzavřeného bludiště vstupní cestou. Veselosti nepřidalo ani to, že tím uzavřeným prostorem nevedou ani souvislé chodníky. V lepším případě jsou přítomny občas a přeruší je tu záhonek, častěji zaparkované auto.

vodorovný panelák

Kdysi bývala města průchozí - krom chvíle, kdy se bránila nepříteli za uzavřenými hradbami. Umožňovalo to městem skutečně projít. Velká voda měla kudy odtéci, před požárem bylo kudy utéci. Co se to tedy stalo dnes? Jde jen o maximální finanční využití pozemků? Dávají ještě uzavřené labyrinty nových příměstských čtvrtí šanci, aby se lidé setkávali? K čemu je dobré zbytečné omezení volnosti pohybu a co to dělá pocitem komunity i s nezávislostí myšlení?

Moji nekriticky milovaní Skandinávci uplatňují vesměs právo volného vstupu a pohybu v přírodě (to ovšem neznamená, že vjedete s autem do lesa nebo odhazujete cigarety, kde vás napadne či rozděláváte ohně apod.). Jak mi kdysi řekl jeden Nor: "Soukromí je soukromí, ale hory patří všem." V praxi to znamená, že nikdo nemůže bránit průchodu po turistické cestě, která vede přes jeho pozemek, a máte i možnost volného táboření (pravda, nemělo by to být blíž než 100 - 150 m od nejbližší chaty či farmy) a slušný člověk se navíc vždy zeptá i na souhlas majitele.

Tak nevím, proč to nejde i u nás, proč ty zárodky neprůchozích a uzavřených zón vydělujících se z ostatního světa. Budeme si snad muset časem kupovat i volný průchod krajinou? A napadá mi i jedna velmi kacířská myšlenka. Nevznikají tak pasivní konzumenti reklam a poslušní nakupující nepotřebného zboží bez ochoty pohybu fyzického i mentálního, bez potřeby volnosti a nezávislosti?

vodorovný panelák
Iva, 15.9.2005