Když loď, tak na kopci!

Ta úvodní věta z V+W, resp. W+H (předscény z obnovených her W+V v 60.-tých letech) mě vždycky fascinovala a připadala mi jako vrchol fantazie. Tedy až donedávna. Toho dne, resp. předchozí noci zapršelo. Zapršelo hodně a hojně. Ráno u snídaně poslouchali jsme otevřeným oknem zvuky ze světa venku a náhle nás zaskočil zvuk plovoucí lodi. Něco mezi zuřivým zabíráním pádel nad jezem a mohutným zvukem missisipského parníku, jemuž snad chybělo jen klinkání lodního zvonce nebo varovné houknutí mlhového rohu.

Pro úplnost bydlíme cca 350 m n.m. (při povodních bylo značnou výhodou, že je to na kopci) a nejbližší splavná voda je pěkně daleko. Vyhlédnutí z okna záhadu rozřešilo. Noční liják s bouřkou přinesly cca padesátimetrovou louži téměř 30cm hloubky až pod naše okna a někteří zoufalí řidiči se pokoušeli vyjet či spíše vyplout do světa. A pak že jsme suchozemci!

Iva, 15.6.2009