Já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju… (Marek Eben)

I usnesli se mocní z výše svého úřadu, že se v tuzemsku příliš často marodí i vůbec chodí k lékaři. Do toho však započítávají kupodivu i prevenci (ta je přitom výrazně levnější než léčebný zásah). Prevence představuje ve středním věku řekněme 4 prohlídky do roka (zubař, očař, ženský lékař, ½ prevence u praktika, ½ mamografu – tedy to platí, pokud jste poměrně zdravý člověk). Do letoška mi také nikdy nenapadlo, že lékaři jsou zřejmě pouzí amatéři, kteří udělují pracovní neschopnost na základě pacientových modrých očí, počtu skvrn na slunci a intenzity růstu trpaslíků – stále se prostince domnívám, že neschopenka se dává člověku nemocnému a že lékař takový stav dokáže rozeznat a poměrně spolehlivě diagnostikovat. Ale zřejmě jsem naivní. Ti moudří na nejvyšších místech, kteří mimochodem berou plný plat po dobu nemoci až do jejího trvání v rozsahu 6 měsíců, rozhodli, že nemocnost snížíme zavedením poplatků u lékaře a redukcí nemocenské. (Mimochodem by mne zajímalo, proč na kdejakém ministerstvu či magistrátu jsou o tolik nižší ceny v nápojových automatech než na nádraží či ve škole, a to nemluvím ani o cenách stravování. Kdo hradí ten rozdíl proti běžné ceně? a co z toho má?)

Lidé tedy platí zdravotní pojištění a přitom si berou místo nemocenské dovolenou, protože průměrně či podprůměrně placený člověk (přes 60% zdejší populace) si těžko může dovolit být doma zcela bezplatně. Co však budeme dělat, až nám dovolená dojde? Přestaneme odpočívat i chořet? Pravděpodobně – soudím podle zpráv z blízkého východního zahraničí – budeme nemoci přecházet. Určitě to udělá radost epidemiím (viry a baktérie se už předem těší). Doufám jen, že časem lidem a dokonce možná i ekonomům dojde, že tudy cesta nevede.

Dotyčný někdo se také pozapomněl informovat o tom, že existují lidé v ústavech pro seniory, kterým díky reformám nezbývá z kapesného ani na ty poplatky za recept a u lékaře. Ti lidé celý život pracovali a daně a pojištění odváděli bez kliček a výjimek, takže poprvé přišli o úspory s měnovou reformou v padesátých letech, zbytek pozřela inflace a teď je má dorazit zdravotnická reforma. Nechápu současně, proč došlo na ustavení stropů na sociální a zdravotní pojištění (které bez limitu na výši vypláceného důchodu, umožňují např. současným mocně placeným čerpat ze sociálního systému více peněz, než kolik jich tam odvedli). Tvrdá data v číslech se ovšem rozhodujícím osobám a jejich mluvčím nezamlouvají. Nevím, asi žijí v jiném světě, ale v tom, ve kterém chci žít já, se do slabých „nekope“. A nevzpomínám si právě na žádný případ z historie, kdy by podobně koncipovaná společnost bez soucitu a péče o své slabé přežila nebo dokonce prosperovala. Otázku „Kdo je rovnější?“ ostatně položil ve Farmě zvířat už jistý Orwel.

Možná je problém jenom v tom, že dostatek lidí ve sféře rozhodování nezná moudrost nápisu, který visel kdysi v jedné středoškolské třídě: „Nenadávejte na naši kávu, také budete jednou slabí a studení!“

 Nahoru     Zavřít okno