Především co nejjednodušeji. Napřed se těžkou technikou srovná terén. To je základní a nejnáročnější úkon, protože rovný plac sám o sobě téměř nikde není a pár centimetrů pod povrchem je kompaktní skála. Pak se dům prostě odlije z betonu nebo poskládá z tvárnic, které by u nás nikdo nepoužil ani na přepážku. Tepelná izolace je neznámý pojem, topení rovněž. Se střešní krytinou se nikdo moc nezatěžuje (prší párkrát do roka). Zato nezbytná věc je bazén na zahrádce. A pak pár detailů, třeba dřevěných prvků zábradlí, které dokáží té jinak celkem primitivní stavbě dodat docela milý a útulný ráz.
Když máte štěstí a jdete podél takového nově stavěného hejna domků, můžete vidět jednotlivé fáze růstu. A někdy se vám poštěstí i taková drobná zlomyslnost: v řadě za vzorovou stavbou je možno vidět i další vývoj domu, resp. jeho splývání s krajinou (to když se sesype ozdobná zídka, povolí terasový svážek na zahrádce a větřík obnaží hrubou stavbu v betonu litých schodů).
Ty nové domky (i díky tomu jednoduchému stavebnímu postupu) rostou jako houby po dešti. Kdejaká vitrína je plná nabídek developerů a obchodníků s realitami. Ceny jsou mírné, tedy aspoň na západoevropské poměry, takže obchody se jistě točí. A krajina se pod lžícemi bagrů a sbíječkami stavbařů pomalu mění v jakousi šachovnici ze stejných malých domků, každý s jedním keřem a bazénkem…