Jak nenapsat literární dílo aneb problémy začínajícího autora

Možná, že to znáte. Uprostřed nějaké vhodné i nevhodné situace vás napadne ten geniální nápad, který se stane základem vaší budoucí povídky/knihy/článku atd. Může to být třeba jen scéna nebo věta, ale klidně i věta, kterou hrdina pronese na konci. Jenomže když přijde ta chvíle a vy odeženete rodinné příslušníky od počítače, nebo si jen sednete ke kusu papíru, objeví se tu pár problémů, které vám vše zkomplikují a často také způsobí konec vašeho díla na smetišti dějin.

  1. Nápad v háji
    To se občas stává. Člověk si sedne a zjistí, že už neví, o čem chtěl psát. Pokud si pamatujete alespoň trošku, dá se nápad zrekonstruovat, jen se musíte zamyslet, na co jste mysleli, jak jste se cítili, co se dělo kolem. Je to trochu těžké, ale ještě není nic ztraceno. Pokud už se vám nepodaří se rozvzpomenout, taky nevadí. Zkuste napsat něco jiného, v tuhle chvíli se totiž často objevuje nová inspirace. A možná si vzpomenete později.
  2. Po přečtení to vypadá blbě
    Toto je asi nejtypičtější problém. Napíšete text. A jak si ho tak čtete, máte chuť vytrhat si vlasy s výkřiky typu: „Jak jsem tohle mohl/a napsat? Vždyť jejich chování nedává smysl! A tady ta scéna působí jakoby tam ani nepatřila! A tahle postava není vůbec propracovaná!“ Atd. Tímto problémem také trpím a jediná rada, na kterou jsem zatím přišla je: Nenechat se odradit a psát dál. Za nějakou dobu ho najdete a vzdycháte nad tím, jak jste psali hezké věci. Nebo to dejte na chvíli k ledu. Prospěje vám se na to podívat až zítra a do té doby to třeba promyslet.
  3. Napsal jsem část a inspirace najednou odešla
    To dobře znám a proto píšu věci do počítače jedině, když už o nich mám nějakou představu. Stává se mi totiž, že po napsání mi věc vyklouzne z paměti, její místo zabere něco jiného a já už to pak nedovymyslím. V takovémto případě musíte zatnout zuby, nemyslet na poetickou scénu se smrtí hlavního hrdiny úplně jiné povídky, ale místo toho přemýšlet nad současným rozpracovaným dílem a všechny podobné věci, co vás napadnou ignorovat, nebo převymyslet na míru tomu, co právě píšete.
  4. Něco mi v tom nesedí
    Tady je snadná pomoc – dejte to přečíst někomu, od koho vás nebude mrzet případná kritika. Z jeho rad si potom vyberte ty, co se vám hodí. Neškrtejte něco, s čím jste si nejvíce vyhráli, pokud vám to nepřijde nutné, píšete přece taky pro sebe.
  5. Chybí mi kus děje
    V tomto případě je třeba zapomenout na autorská práva a inspirovat se něčím, nebo si nechat poradit od někoho jiného. Také záleží na tom, jak veliký kus vám chybí a jak moc je pro děj podstatný. Nevíte-li jak se princezna dala dohromady s čarodějem, který ji unesl, je to věc podstatná, která by měla být někde zmíněna alespoň na čtyřech větách. Můžete použít zásah typu deus ex machina, ale když ho prodáte tak, aby čtenář měl pocit, že: „To je nějaká moc divná náhoda, podle mě za to může támhleten.“, budou z toho mít všichni zúčastnění lepší pocit.
  6. Celé jsem to už někde četl/a/viděl/a/slyšel/a
    Snažte se, aby vás nikdo nemohl žalovat, a někam pod text můžete napsat, čím to bylo inspirováno. Ovšem většina témat se stejně neustále opakuje a záleží dost na tom, jakým způsobem to podáte vy. A pokud vás někdo upozorní na podobnost vašeho díla s nějakým jiným, vždycky můžete říct, že to byl záměr a v hloubi duše skákat nadšením, že píšete stejně dobře, jako kdo jiný (kam se na vás hrabe nějaký Tolkien, vy ho se svým originálním příběhem o putování společenstva mimozemšťanů, kteří musí pro rovnováhu galaxie zničit prastarý Náramek Moci ;], hravě strčíte do kapsy).
  7. Takhle to vůbec nemá být!
    Zjistili jste, že ve vaší akční postkatastrofické sci-fi zabírá největší část pátrání po tom, kdo ze tří přítomných je otcem hrdinčina dítěte? Nezoufejte, prostě jenom vaše duše píše jiný žánr než vaše spisovatelské přesvědčení. To se může stát, takže nemažte úplně vše, ale snažte se žánry nějak skloubit dohromady. Horší je to u odborných článků. Když polovinu článku o druzích počítačů v učebnici informatiky strávíte nad úvahou nad pohodlím bydlení jejich konstruktérů, asi vám ten článek nikdo nevezme. Zase zkuste požádat někoho dalšího o jeho názor a tím se inspirujte.

Snad se vám podaří překonat všechny nástrahy, které čekají na autora (nejen začínajícího) úspěšně a ve zdraví a vaše dílo si vyslouží nějaké lepší místo než koš :-).

Ivča, 15.5.2009