Cosi

Z(a)tracená identita

Moje příjmenĂ­ je, co se ÄŤetnosti týče, taková stĹ™ednĂ­ třída. V praĹľskĂ©m telefonnĂ­m seznamu je nás nÄ›co pĹ™es 20 (zatĂ­mco NovákĹŻ 5 stránek). Tedy příjmenĂ­ ani notoricky běžnĂ©, ale ani nijak vzácnĂ©. PĹ™esto potkávám svĂ© jmenovce (mimo příbuznĂ˝ch) jen zřídka a s Ăşplnou shodou jmĂ©na i příjmenĂ­ jsem aĹľ donedávna nemÄ›l příliš zkušenostĂ­.

„Hm, vás já uĹľ ale mám zaregistrovanĂ©ho na palubě…“ pravil úřednĂ­k u odbavovacĂ­ pĹ™epážky na letišti. A tak zaÄŤala anabáze se z(a)tracenou identitou na letošnĂ­ dovolenĂ©.

„Jste tu dva stejnĂ©ho jmĂ©na i příjmenĂ­. To musĂ­me zkontrolovat, na to je pĹ™edpis.“ PokraÄŤoval onen úřednĂ­k a chvĂ­li s kolegou probĂ­hali seznamy cestujĂ­cĂ­ch. KdyĹľ se pĹ™esvÄ›dÄŤil, Ĺľe necestuji s ĹľĂˇdnou jednou Anetou, nĂ˝brĹľ se dvÄ›ma Ivami, pustil mne dál. V duchu jsem si říkal, Ĺľe pĹ™ece shoda dvou jmen i příjmenĂ­ mezi tĂ©měř 180 lidmi v letadle nemĹŻĹľe bĂ˝t žádná mimořádná vÄ›c a odbavovacĂ­ systĂ©m by na to mÄ›l bĂ˝t pĹ™ipraven. ZjevnÄ› nebyl. Politoval jsem Josefy Nováky a pustil vÄ›c z hlavy.

V hotelu se mne recepÄŤnĂ­ ptala, zda máme objednány dva pokoje. NapĹ™ed mi nezapálilo, Ĺľe „případ dvojnĂ­k“ pokraÄŤuje. „Ne“ povĂ­dám lámanou angliÄŤtinou, „máme jeden pokoj a jsme tĹ™i osoby“. A pĹ™evzal jsem klĂ­ÄŤ, kterĂ˝ mi dala.

Vešli jsme do pokoje a naše zklamánĂ­ bylo velikĂ©. MĂ­stnost zjevnÄ› zařízená nejvýš pro dva lidi a v rohu postavená skládacĂ­ sĂ­ĹĄová postĂ˝lka pro pĹŻlroÄŤnĂ­ batole (IvÄŤe 13 uĹľ bylo!). Ĺ˝e by nás zamÄ›nili za druhou rodinu se stejnĂ˝m jmĂ©nem? Kdo to sedĂ­ na mĂ© ĹľidliÄŤce, kdo to spĂ­ v mĂ© postĂ˝lce? Kdo to „zneuĹľil“ mĂ© identity a bydlĂ­ v mĂ©m pokoji? Ptali jsme se ve frontÄ› ÄŤekajĂ­cĂ­ na ubytovánĂ­, marnÄ›. Ĺ li jsme na recepci reklamovat. Po delších tahanicĂ­ch nám nejdřív vymÄ›nili dÄ›tskou postĂ˝lkou za nÄ›co ve stylu spartakiádnĂ­ho lehátka, pĹ™i jehoĹľ zainstalovánĂ­ ale nešlo pokojem projĂ­t. Po dalším jednánĂ­ (a o den pozdÄ›ji) i celĂ˝ pokoj za vÄ›tší, uĹľ zcela vyhovujĂ­cĂ­. (Pravda pro ÄŤlovÄ›ka systematickĂ©ho to musel bĂ˝t zlĂ˝ sen – pokoj ve tvaru nepravidelnĂ©ho dvanáctiĂşhelnĂ­ku a pravĂ˝ch ĂşhlĹŻ pořídku…)

PozdÄ›ji jsme o ÄŤemsi mluvili s delegátkou cestovky a ta si posteskla: „Vy jste byli v tom hotelu dva stejnĂ©ho jmĂ©na a trvalo nám to hodinu, neĹľ jsme se vedenĂ­m hotelu domluvili.“

Od tĂ© doby mám soucit s Josefy Nováky. TakovĂ© rozmÄ›lnÄ›nĂ­ identity, to musĂ­ bĂ˝t hroznĂ˝ pocit, nÄ›co jako rozštÄ›p osobnosti. A ty praktickĂ© následky!

Jmenovče – nechcete se přihlásit se svou verzí? Norida Beach Club, konec srpna 2008

 Nahoru     Zavřít okno