Válka o Cintru 2012

Akční už do začátku

Boj vypukl už na Hlavním Nádraží. Vřava, zmatek, křik, spěch a chaos. Nepřátelé obsadili strategické pozice ve vlaku! Nemáme šanci jejich řady prorazit. Po několika hrdinných pokusech o průlom se musíme stáhnout a výpravčí nás odkazuje na vedlejší nástupiště, odkud také pojede vlak do Pardubic. Ten, kterým jsme chtěli jet, výsměšně zapíská a odjíždí, naplněný až po okraj chodbiček civilisty, skauty mířícími na Cintru a jinými skauty. Správný bojovník se nikdy nevzdává! Dorazili jsme tedy dalším vlakem s dalšími pozdními skupinkami, dokonce jsme našli (značenou) cestu a až na jednu chvíli jsme se ani neztratili. I to jedno ztracení mi stačilo k občasným hysterickým záchvatům… lidi omlouvám se moc, a děkuji svému rozveselovacímu týmu .

No a další zádrhel nastal při schvalování zbraní, zvláště štítaři plakali a přidávali další vrstvy karimatky a molitanu, aby byly jejich výtvory schváleny. Schválení, zaregistrovaní a vůbec jsme v dešti postavili stany… a pak už bylo ráno.

Větší, delší, lepší?

Letošní Cintra díky státnímu svátku trvala o den déle, tak jsme byli všici zvědaví, jak bude tento den využit. Navíc bylo možno získávat povolání, přibylo nové herní území – labyrint, další aktivity po hře apod. Jak dopadla realita ve srovnání s očekáváními?

Rozporuplně. Herní den navíc byl určitě super, i když počáteční rozjezd byl hodně pomalý. Dalším skvělým doplňkem byl Labyrint – území, kam se tříčlenné skupinky chodily odreagovat a zařádit si ve snaze získat nějaké artefakty a „questové body“. Celková organizace víceméně klapala (po stížnostech na neakčnost byl druhý den upraven a vylepšen do velmi akční podoby) a možnost získat povolání se docela líbila. Bohužel, povolání se už většinou nedalo nijak dál použít. Akorát pro splnění úkolů: „…potřebuju u vlajky dva porodníky, tři kouzelníky, tři kupce a jednoho barda…“ a pro návštěvy labyrintu. Oproti loňsku také nebyla žádná delší bitva, do které byste se opakovaně vraceli. Většina letošních bitev netrvala déle než deset minut, ale i tak jsme si je velice užili a mnohokrát ukázali svou statečnost.

Hladovky aneb bazén smrti

Co po bitvě? Uvařit večeři, upíjet Kofolu v krčmě… Letošní večerní program byl organizátory připravený napínavý vědomostní kvíz, kde jsem hájila naše barvy za Redanii a nebýt otázek na téma PC hry Zaklínač, umístila bych se ještě lépe .

Druhý den byl program zorganizovaný samotnými hráči – Hladové hry. (Pokud nevíte, co jsou Hunger Games, strávili jste půl roku na jiné, možná šťastnější, planetě. Ve stručnosti, hlavní hrdinové se mají navzájem zabít v určité aréně.) Na louce, kde jsme stanovali, byl starý vypuštěný bazén. Ideální aréna. Dobrovolníci naházeli doprostřed své zbraně a na povel z vypůjčeného megafonu se k nim vrhli. Lidí neustále přibývalo, takže ke konci startovala z každé strany bazénu řada dvaceti (i více) hráčů. Masakr, krveprolití… všechna tato slova nedovedou dobře popsat tu atmosféru, když skáčete přes ostatní, snažíte se sebrat jakoukoliv zbraň, žít a nenechat žít. To vše ve světlešedomodrém bazénu na pozadí tmavošedomodrého nebe. Účastnila jsem se dvou kol, poprvé jsem u hromady zbraní zakopla o soupeře, jemu se povedlo zmocnit se něčeho jako prvnímu a okamžitě mě vyřadil. V dalším kole jsem si vedla lépe a udržela jsem si s něčí sekerou bezpečný roh. Když už zbývala poslední třetina hráčů, vypravila jsem se pro další zbraň, ale po opuštění mého bezpečného rohu jsem byla rychle zabita. „Hladovky“ měly mnoho kol, ale pak už začalo pršet natolik, že nešlo pokračovat.

Zde je video z jednoho kola: http://www.youtube.com/watch?v=RNwUUgKpOFM&feature=share

Jedno poučení: boj je zatraceně rychle záležitost nejen v řadě.

Vítězové i poražení

Je to zvláštní, ale po návratu z celého dne běhání po lese a vzájemných soubojů většina mladších účastníků najednou obživne a šermují spolu, dokud lze soupeře rozeznat ve tmě. Možná proto, že přes den si užijete velmi málo soubojů „muž proti muži“. To se dá dohnat v bojových cvičeních před bitvami, občasném souboji s příšerou, nebo při vzájemném blbnutí. Veškerý takový nácvik, vyhrané úkoly a snaha z předchozích dnů se zúročí v závěrečné bitvě. Ta nedělní byla pro naši stranu úspěšná, stejně jako většina bitev v předešlých dnech. Dobyli jsme císařské standarty, zdecimovali celou císařskou armádu a konečně (po třech letech) vyhrála koalice severních království! Sláva nám! Naštěstí pro nás se neúčastnila většina zkušených hráčů protistrany, vyhrát proti nim by bylo trochu těžší. Ale my jsme získali mnoho zkušeností a máme v plánu příští rok opět vyhrát, nehledě na hrůzostrašnost soupeře. Držte nám palce.