Co se stalo s Češtinou?

"Wejtuj, jdu do šopu!" tuto větu jsem uslyšela docela nedávno a otřásla jsem se. Copak nemůžeme mluvit česky, když jsme Češi? A když už anglicky, tak alespoň správně. Některé věci po nás samozřejmě doba vyžaduje - třeba slova jako image a design. Ale co komu vadí na slově obchod?

Redaktor jednoho poměrně rozšířeného novinového plátku se onehdy zmínil, že by měl být více aktivnější, více tvrdší atd. Zajímalo by mne, jestli i někoho jiného nad těmi řádky napadlo, že by mohl být i jazykově vzdělanější. Česká i anglická gramatika nicméně zaplakaly téměř jednohlasně.

Možná to bude tím, že dnešní doba SMS a dalších "zlepšováků" příliš nepřeje umění dobře se vyjadřovat a znalost jazyka a jeho citlivé užívání tak trochu upadá. Nebo je to tím že se někdo snaží být "cool" a ani přitom neví, že to také znamená chladný, studený. Ale právě vztah k jazyku by měl být spíše vřelý. Jazyk není jen rozum, jazyk je záležitost srdeční. Jazyk je způsob nazírání světa, obraz domova i smyslu pro humor. Neměli bychom ho opomíjet, protože je to také součást naší kultury. Jazyk je součástí národa. A člověk, který nezná svůj jazyk, by se měl stydět.

 Nahoru     Zavřít okno