Chvála časných rán

Den se nenápadně posouvá k večeru a náš život do tmy. Už ani nepamatuji, kdy naposled byl rozhlasový či televizní pořad, který mě zajímá, vysílán v době, kdy ještě dokážu bděle vnímat. Možná je to tím, že většina z nás jsou noční sůvy, ale občas lituji. Stýská se mi po souznění člověka s východy a západy slunce. Ale protože mě můj pracovní život přistrkuje k ránům, chci je teď a tady pochválit. Rána, kdy se svět sotva probouzí, kdy se ještě může stát úplně všechno. Ve městě je to čas, kdy ještě můžeme potkat i duši míst, kterými jindy proběhneme zahlceni davy turistů. V časných ránech jsou činní hlavně ti, kdož pracují pro druhé. Rodiče, kteří vedou své děti do škol a školek, pekaři, zásobování i metaři a uklizeči. Ti všichni splétají nenápadnou mozaiku života a probírají svoje malé, obyčejné a tak nezaměnitelné lidské starosti.

Časné ráno nad městem

A člověk leckdy zaslechne nechtěné a nečekané moudro.

Iva, 15.1.2007