Zmizelá čajovna

V pozastrčené uličce, poblíž centra města a nedaleko nádraží, kde se vzala, tu se vzala, zrodila se úplně nepravděpodobná čajovna.

Měla svůj anglický koutek s důstojnými čalouněnými židlemi, etnostůl z jediného kusu dřeva a polštářky na zemi a výhledem na kvetoucí kaštan ve dvoře, neuvěřitelný čínský čajový stůl s vyřezávanou dřevěnou krajinou a originálními čínskými kopiemi staré keramiky. Na stěnách provokoval fantazii dočasně negramotných kaligrafickými znaky psané básně a jedna z obsluhujících se dala uprosit a navrch k čajovému potěšení nám dokonce báseň přednesla.

Strávili jsme tam několik neuvěřitelných hodin. Neuvěřitelných už proto, že se nám podařilo mít společně volno v časném odpoledni. Čaj nám vybral majitel poté, co s námi podrobně probral, jakou máme náladu a co si od dnešní návštěvy slibujeme – v životě jsme nezažili takovou paletu chutí, proměnlivou po každém dalším nálevu. U stolu za rohem seděl buddhistický mnich a na všem spočívalo melancholické kouzlo trosek starých mayským měst zapomenutých v džungli, odlesk blízkého zmaru římských paláců před dobytím říše Vandaly. Cena byla taková, že bychom si tuto návštěvu mohli dovolit maximálně jednou ročně, ale to vychutnání plynoucího času stálo za to.

Nemohla přežít, ne takhle. Přesto mi přišlo líto, když o pár měsíců později zmizela. Nejspíš zkrachovala. Je to velmi pravděpodobné.

Bylo by ale krásné věřit, že se jen na nějaký čas přesunula někam do mimoprostoru, kde zase dělá radost dalším.

Iva, 15.9.2009